"...hledej blaho v Hospodinu, dá Ti vše, oč požádá tvé srdce."
Možná trochu provokativní otázka. Skutečnost je ta, že když nás s manželem civilně rozvedli a já jsem věděla, že existují relevantní důvody pro církevní rozvázání našeho manželství, okamžitě jsem se zaměřila na to, aby naše manželství bylo církevně rozvázáno, a to co nejdříve
Proč? Myslím, že proto, protože jsem viděla věci černobíle. Měla jsem pocit, že je to jediná věc, která mi může navrátit ztracené štěstí. Budu znovu svobodná a provdám se za nějakého dobrého muže, zapomenu na vše, co se stalo a hotovo ... Jasné jako facka. Nic jiného mi smysl nedávalo a nic jiného jsem si ani nechtěla připustit.
Po jisté době jsem si našla přítele, také byl věřící a tak byl ochoten spolu se mnou čekat na
"ten papír". No
"papír" nepřicházel. Uběhl rok, dva, tři a nic ... Modlili jsme se za to my, ale i lidé v okolí, prosili jsme Boha, aby něco udělal a On jakoby nic nedělal, jako by se všechny modlitby ztrácely v nějaké černé díře ...
"Co Bůh neslyší? Snad není hluchý? Nebo mu na mně nezáleží? O co Mu vlastně jde? Jaký smysl má celé toto čekání?". To byly otázky, které jsem si stále častěji kladla a odpověď nepřicházela. Kněz u zpovědi mi cosi splétal o tom, že čekání má smysl, je to čas očišťování ... Tehdy jsem nerozuměla jeho slovům. Já jsem chtěla jen jedno, věřila jsem, že jen to mě může udělat šťastnou ...
Naštěstí u Boha fungují věci úplně jinak. Jednou mi kdosi řekl, abych se tak křečovitě neupínala na to, kdy a jestli bude moje manželství rozvázáno, ale abych to celé odevzdala Bohu. Abych se vzdala svých představ a nechala to na Boha. Bylo to období, kdy se Bůh začínal dotýkat mého srdce. A protože jsem už nevěděla jak dál a měla jsem pocit, že jsem vyzkoušela úplně všechno, rozhodla jsem se uposlechnout tuto radu. Předala jsem svou představu o svém štěstí Bohu a přitáhla jsem svůj zrak na Něho.
A tehdy se můj život začal měnit. Bůh měl najednou prostor na to, aby mohl konat v mém životě. Ukazoval mi, jak mě velmi miluje, jak je celý čas se mnou a také to, že Mu velmi záleží na mém štěstí. Čím víc jsem byla s Ním, čím více času jsem trávila v Jeho přítomnosti, tím byl můj život více naplněný. A já jsem se mnohokrát přistihla při tom, že jsem šťastná. I bez
"toho papíru" , který tu stále nebyl. Otevřely se mi oči a já jsem přišla na to, že není dobré být ve vztahu s žádným mužem a že mám být věrná svému manželovi, protože moje manželství stále trvalo. A když jsem se zřekla svého tehdejšího vztahu a předala jsem ho Bohu, už mu nestálo nic v cestě k tomu, abych mohla žít svůj život v plnosti s Ním. Najednou jsem úplně chápala, co znamená hledat radost v Pánu. Jasně, že přišly i těžké chvíle a pochybnosti ... Ty jsou zde vždy. Ale Bůh mi dával sílu je překonat, doslova mě přenášel přes mnohé situace.
V listopadu 2014 mi po 7 letech čekání přišel doporučený dopis ... Tušila jsem, že čas čekání se naplnil ... Večer předtím, než jsem měla jít pro dopis, zašla jsem do kaple. Jak jsem tam tak klečela na kolenou, celé mi to najednou došlo ... Bez ohledu na výsledek, bez ohledu na to, jaká je v tom dopise odpověď,
nejdůležitější v mém životě je BŮH a můj vztah s Ním ... A tohle mě celé ty roky učil. BŮH je ten klíč ke skutečnému štěstí ...
Když jsem na druhý den otevřela dopis, bylo v němž potvrzení o rozvázání manželství Svatým otcem. Byla jsem vděčná Bohu za vše. A nejvíce asi za ten milostivý čas čekání a očišťování ...
"Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce."
Převzato ze
zastolom.sk, 26. května 2015,
článek naleznete
zde.