Napsal P. Karel Skočovský
Kněžská svěcení a primice se blíží. Přípravy jsou v plném proudu. Už se pomalu pečou koláčky a vybírá víno či slivovica. A tak to má být.
Farnící přemýšlejí, co by kněžskému novorozeňátku darovali. Ornát, říká někdo. Hrnec na vaření, říká další. Něco jiného praktického tvrdí jiný. Tož, přidejme mu na auto, dodává strýc Vašek. Všecko je to pěkné a s láskou připravované. Ale já minulý rok v den své primice dostal dárek úplně jiného druhu. Nic to nestálo a mám z něho větší radost, než všech ostatních darů dohromady.
Celé to vymyslela moje kamarádka Janča. Využila primičního nadšení farníků, mojí široké rodiny, přátel i známých a během hodování po mši jich kopec obešla s velice jednoduchou prosbou: zda by se za mne nemohli jeden týden modlit. Sestavila si kalendář o 52 týdnech a pro každou kolonku sehnala nějakého dobrovolníka - jednotlivce, rodinu či společenství. Zapsala si jejich telefon nebo e-mail a dala jim na mě kontakt.
Od té doby, týden co týden, moje kamarádka vždycky připomene těm zapsaným dobrovolníkům, že na ně přišla řada. A poprosí je, aby se mi ozvali, že na mne v modlitbě myslí.
Když mívám o víkendu svoje vcelku obvyklé depky, přijde mi SMS nebo e-mail od známých i neznámých lidí, kteří mi potřejí hezký týden a připomenou mi, že se za mne pořád už tři čtvrtě roku někdo modlí.
No řekněte: není to krása? Vynalézavá láska dokáže divy.
Převzato z
https://tob.signaly.cz/,
článek z 23. 4. 2015 naleznete
zde.
