"
Buď takový, jaký jsi, a buď jím pořádně."
- Sv. František Saleský
Obdivovali jste už někoho do takové míry, že jste se jím chtěli stát?
Je tomu již několik let, co obdivuji, ba dokonce uctívám G. K. Chestertona, nejen pro jeho skvělé knihy, ale pro to, jakým byl chlapem. Přesně takovým, jakým bych chtěl být: vtipným, plným radosti, pokorným, nesmírně bystrým, vynalézavým, s básnickým talentem a lehkým perem, dětsky jednoduchým, pro-life aktivním, chodící encyklopedií, přátelským ke všem, dokonce i k jeho intelektuálnímu či duchovnímu nepříteli.Tak bych mohl pokračovat ještě dlouho.
Právě proto, že Chestertona velmi obdivuji, jsem se často snažil ho v denním životě napodobit. Nedávno jsem si však uvědomil, jak jsme rozdílní. On byl vysoký a při těle, já nízký a štíhlý. Vždy z něj sršela bezedná energičnost, zatímco já jsem melancholický a introvertní. Bez námahy bleskově napsal knihu, já přemýšlím nad každým slovem. Měl vnímavou mysl, zatímco já stále zapomínám na zcela základní detaily.
Věc se má tak, že nejsem a nikdy Chesterton nebudu. Už od malička měl geniální mysl s jedinečným charismatem svatosti, kterou já nikdy nezískám. Na druhé straně, co je pro mě snadné a zvládám bez problémů, mohlo být pro něj hříchem a nedostatkem. Totéž platí pro mnohé následované světce - všichni jsou zcela odlišnými lidmi a to je dobře.
Důvod, proč tyto věci vzpomínám, je, že z uctívání se dá nepozorovaně sklouznout do závisti. Až tak někoho obdivujeme, že přestaneme být spokojeni sami se sebou, se svými jedinečnými dary a osobností od Boha. Místo toho, abychom se snažili stát se svatými podle Božího záměru, chceme být svatými k obrazu někoho jiného. Jinými slovy, podlehneme pokušení obdivovat osoby více než jejich svatost.
Pravdou je, že Kristovo tělo je z mnoha členů a každý má jedinečné dary a poslání. Ačkoli všichni svatí zazářili stejnými, Bohem danými ctnostmi, každý je zobrazil po svém, v různé síle. Sv. Pavel jasně vysvětluje tuto problematiku v Prvním listě Korinťanů 12,4-6.
Dary jsou různé, ale tentýž Duch. Rozdílné služby, ale tentýž Pán. A různé jsou i účinky, ale Bůh, který působí všechno ve všech, je tentýž.
Celá dvanáctá kapitola je rozšířeným rozjímáním na tuto myšlenku a velmi vám doporučuji si ji celou přečíst. Je však zajímavé, že po hloubání o hojnosti darů v Církvi následuje slavná třináctá kapitola zaměřená na dominanci lásky, 1 Kor 13. Pavel pokračuje nití svých myšlenek a čtete, že napomíná korintské křesťany, aby nezáviděli dary jeden druhému, ale aby usilovali o první a nejlepší dar ze všech, o opravdové milosrdenství. Jedině ono nás přitáhne blíže ke Kristu a připodobní nás Jemu.
Je dobré a správné mít ve světcích vzory, inspiraci na cestě k větší svatosti. Musíme ale být opatrní, abychom se nade všechno snažili napodobit Krista, neboť právě na něj ukazují životy svatých, přesně jako značky při cestě. Na závěr, naučme se být spokojeni sami se sebou a zušlechťujme unikátní dary od dobrého a nekonečně nás milujícího Boha.
Autor: Sam Guzman, překlad: Martin Kubáň
Převzato ze
zastolom.sk, 19. května 2015,
článek naleznete
zde.
