Václava Benešová
Pokud byste v těchto dnech navštívili Svatou zemi a zavítali do Betléma, kromě poutníků směřujících k místu narození Ježíše Krista byste zaznamenali i zvláštní slavnostní atmosféru, která v sobě skrývá radost a naději. Plakáty vystavené poblíž betlémských kostelů oznamují, že
Svatý otec František v neděli 17. května 2015 svatořečí palestinské řeholnice – Marii Alfonzinu a Miriam od ukřižovaného Ježíše, které budou prohlášeny za vůbec první palestinské svaté.
Pro betlémské křesťany je tato událost velikým povzbuzením a velmi připomíná atmosféru svatořečení naší Anežky České v listopadu roku 1989. Uveďme malý příklad: aby se mohli betlémští křesťané zúčastnit kanonizace - slavnostní mše svaté na náměstí svatého Petra v Římě, potřebují zvláštní povolení k výjezdu. Protože nemají izraelské osobní doklady a nemohou tedy použít mezinárodní letiště Davida ben Guriona v Tel Avivu, musejí se vydat autobusem do Jordánska a odtud letadlem do Říma. Když si uvědomíme, že náklady pouze na cestovní výdaje činí v přepočtu nejméně 25 000 Kč a porovnáme je s nízkými výdělky, které se pohybují v průměru okolo 15 000 Kč, jedná se o velkou finanční oběť. Míra nezaměstnanosti v Palestině se pohybuje okolo hranice 28% a v některých místech Betléma činí až 60%. Pro mnoho palestinských křesťanů ze Západního břehu to znamená, že do Říma nikdy nevycestují. Připomeňme jen, že křesťané v Palestině tvoří pouze jedno jediné procento.
Kdo jsou ale ony svaté ženy?
Marie Alfonzina, zakladatelka Kongregace sester posvátného růžence se narodila roku 1843 v arabské křesťanské rodině Danil Ghattas v Jeruzalémě a dostala jméno Sultana. Ve 14 letech vstoupila k sestrám svatého Josefa a přijala jméno Marie Alfonzína.
Vyučovala katechismus v Jeruzalémě a poté působila jako učitelka a vychovatelka v Betlémě. Počátkem ledna roku 1875 se Marii Alfonzíně
při modlitbě zjevila Panna Maria obklopená zástupem mladých dívek, nad nimiž byl nápis „Kongregace růžence“. V dalších zjeveních viděla budoucí klášter růžencových sester a poznala pravidla kongregace. V roce 1880 jí papež Lev XIII. udělil povolení vystoupit z řádu svatého Josefa, aby mohla založit malé společenství dívek – Kongregaci sester posvátného růžence. První klášter se nacházel v Jaffě u Nazareta, kde spolu s ostatními sestrami vyučovaly mladé dívky.
Snad
nejznámější zázrak za života Marie Alfonzíny se stal v roce 1886, kdy Nouseira Habíb el-Issa, dvanáctiletá pravoslavná dívka pomáhala v domě sester při čištění dlažby a spadla při nabírání vody do 8 metrů hluboké studně. Krátce nato ztratila vědomí. Lidé začali okamžitě obviňovat sestry z tohoto neštěstí. Miriam Alfonzína se modlila růženec před vystavenou Nejsvětější svátostí, nato přišla na místo tragédie a vhodila do studně svůj růženec. Poté pokračovala v modlitbě. Posléze jiná ze sester spustila do studny vědro a vytáhla z vody živou dívku s růžencem na krku. Nouseira i její rodina přestoupili z pravoslaví ke katolické víře, podobně jako další dívky a jejich rodiče.
V roce 1893 se Marie Alfonzína přestěhovala do Betléma, kde vybudovala sirotčinec se školou a dílnou pro dívky, kde působila 15 let ve velmi těžkých podmínkách.
Za jejího života se v souvislosti s modlitbou svatého růžence událo mnoho zázraků. Zemřela 27. března 1927 v Ain Karem poblíž Jeruzaléma. Když zde poutníci vystupují do baziliky Navštívení Panny Marie, procházejí kolem kláštera Kongregace sester posvátného růžence. Sestru Marii Alfonzínu prohlásil za blahoslavenou papež Benedikt XVI. v Nazaretě v roce 2009.
Druhá světice -
Miriam od ukřižovaného Ježíše známá také jako Miriam Baouardy se narodila svým rodičům jako vymodlené dítě roku 1846. Rodiče jí velmi brzy zemřeli a tak se. Miriam poté dostala do rodiny svého strýce, který jí však nezabezpečil žádné vzdělání.
Její život velmi ovlivnil zážitek z dětství: jednou dostala klec s ptáčky a chtěla je vykoupat. V dětské naivitě si neuvědomila, že se jí utopí. Když je pochovávala, uslyšela ve svém srdci hlas, který říkal, že: „
všechno pomine, ale když mi dáš své srdce, zůstanu s tebou“. Když jí bylo 8 let, strýc s celou rodinou odešel do Egypta. Podle orientálního zvyku Miriam ve věku 12 let zasnoubili a za rok měla být svatba. Mladá dívka byla velmi zarmoucená, protože nebyla připravená na život vdané ženy. V modlitbě ale ve svém srdci stále slyšela hlas: „všechno pomine, ale když mi dáš své srdce, zůstanu s tebou“. Věděla, že je to Ježíšův hlas. Svoji bolest svěřila muslimskému sluhovi, který jí nabídl pomoc s tím, aby přestoupila na islám, což Miriam odmítla. Sluha jí poté probodl hrdlo a tělo odnesl pryč.
Později vydala svědectví, že byla v jeskyni, kde se o ni starala Paní oblečená do modrých šatů. Když se jí zranění uzdravila, musela z jeskyně odejít.
Později pracovala jako služka v Alexandrii, Bejrútu, Jeruzalémě a Marseille ve Francii. Roku 1865 vstoupila k sestrám svatého Josefa, odkud odešla do kláštera karmelitek v Pau. Zde přijala jméno Miriam od ukřižovaného Ježíše. Odtud odjela do Indie, kde pomáhala se zakládáním nového kláštera. Bůh ji obdařil mnohými nadpřirozenými schopnostmi –
měla stigmata, obdržela dar transverberace srdce, bilokace, viděla do srdcí lidí, dokázala předpovídat události a mnohé další.
Rovněž měla velmi hlubokou úctu k Duchu svatému.
V roce 1872 sdělila své představené, že Bůh chce, aby sestry založily karmelitánský klášter v Betlémě v Palestině, k čemuž dostala od papeže Pia IX. povolení. V roce 1875 odešla se spolusestrami do Svaté země a o rok později byl otevřen karmelitský klášter. V srpnu 1878 nesla dělníkům pracujícím v klášteře občerstvení, upadla a poranila se. Brzy se objevila gangréna a dne 26. srpna 1878 Miriam umírá.
Po její smrti ji uctívali jak křesťané, tak muslimové. Za blahoslavenou ji vyhlásil papež Jan Pavel II. v roce 1983.
Vážení posluchači a poutníci, dovolte mi osobní vzpomínku na setkání s Miriam. Když jsem před několika lety navštívila klášter karmelitek v Betlémě, abych se modlila u ostatků „malé Arabky“, jak jí často nazývali, dostalo se mi zcela zvláštní milosti. Když jsem klečela v kostele před svatostánkem poblíž jejího relikviáře, jedna ze sester přinesla bílou vlněnou pláštěnku, kterou Miriam oblékala, a přehodila mi ji přes ramena - s tím, že je to pozdrav od Miriam. I teď s odstupem času lze jen těžko popsat sílu onoho okamžiku. Když někteří naši poutníci navštívili tento klášter v době Národní pouti do Svaté země v roce 2013, dostalo se jim stejné milosti. Dokonce jeden z nich složil krátký nápěv – „Svatá panno, oroduj za nás!“ a tak se první česká píseň věnovaná Miriam nesla zdmi karmelského kláštera v Betlémě.
Miriam – Maria - jména obou žen představují něco mimořádného: jsou totiž společná pro křesťanství, židovství i islám a tvoří symbolický most mezi těmito náboženstvími. A tak nezbývá nic jiného než prosit obě svaté ženy o přímluvu, aby se staly a zůstaly světlem v temných časech palestinských křesťanů.
Převzato z
www.radiovaticana.cz - Reportáže, reflexe, sloupky ,
článek ze 14. 5. 2015 naleznete
zde.
