Když Písmo mluví o řádu v rodině, obrací se nejprve na manžele, neboť jejich vzájemná manželská láska a úcta je základem rodiny (srov. Ef 5,21-33). A pak je oslovuje jako rodiče:
"A vy, otcové, nedrážděte své děti k hněvu, ale vychovávejte je přísně a napomínejte je v Pánu" (Ef 6,4).
Výraz "otcové" můžeme u sv. Pavla chápat jako "rodiče", ale za pozornost stojí, že otcové, tedy rodiče mužského pohlaví, jsou osloveni jako zodpovědní za výchovu svých dětí minimálně tak jako matky. Ačkoliv u mužů je rodičovství v menší míře věcí přirozeného pudu, určitě je věcí Božího povolání, zralého rozhodnutí a neochvějné věrnosti. Otec potvrzuje identitu svých synů i dcer. Otec jako kněz v rodině odpovídá za předávání živé víry svým dětem.
Boží Slovo zde mluví o dvou věcech. O tom, co nemáme dělat a co máme dělat:
1. Nemáme své děti
dráždit.
2. Máme je
vychovávat přísně a
napomínat je v Pánu.
Nejprve se tedy podíváme na to, co nemáme dělat. Sv. Pavel mluví o této věci i v listě Kolosanům:
"Otcové, nedrážděte své děti, aby nemalomyslněly!" (Kol 3,21). Když Katechismus píše o povinnostech rodičů vůči svým dětem, začíná jasným určením základního výchozího postoje: Rodiče se mají dívat na své děti jako na děti Boží a respektovat je jako lidské osoby (KKC 2222). Dráždit své děti znamená nerespektovat je jako svobodné a důstojné lidské osoby a tak u nich vyvolávat hněv nebo malomyslnost.
Ptal jsem se několika rodičů, kterých si vážím a uznávám, co by oni zdůraznili ve výchově dětí. Jeden otec sedmi dětí mi řekl:
"Aby si rodiče vážili svých dětí a projevovali jim úctu." Ano, často citujeme
"Cti svého otce a svou matku", ale zapomínáme, že každý člověk - a tedy i naše děti - si zaslouží úctu a touží po jejich projevech.
Často opakovaný výrok říká, že
"nestačí je milovat, musí o tom vědět." Podobně to platí i o úctě. Nestačí milovat a ctít, ta druhá stránka - v tomto případě naše děti - o tom musí vědět, ba co víc, potřebuje to procítit a uvěřit tomu.
Dívat se na své děti jako na Boží děti....
"Naše" děti jsou v první řadě Božími dětmi. O každém z nich platí:
"A stvořil Bůh člověka k obrazu" (Gn 1,27). Jsou Božím originálem. A Bůh má pro každého z nich svůj plán. Naším úkolem není přetvářet je na své kopie a realizovat na nich své plány. Toto je základní omyl a selhání. Hraní si na Boha.
Vychovávat Boží děti je velká čest a výsada. Bůh ti tak důvěřuje, že ti svěřil své děti! Jak by ses choval k dětem nějaké významné osobnosti, které by ti svěřili, řekněme, na prázdniny? Jistě s velkou uctivostí s ohledem na jejich otce či matku. Mohl bys být na ně přísný, nemusel bys je rozmazlovat, ani se jim podbízet, ale jejich rodiče by asi nebyli nadšeni, kdyby si je urážel, ponižoval, ignoroval či zanedbával. Otec, který miluje své děti, touží, aby ses k nim choval jako k němu. Jeho Syn říká:
"Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili" (Mt 25,40).
Respektovat své děti jako lidské osoby ...
Jsou malí a potřebují pomoc. Ale už od početí jsou to svobodné lidské osoby se vší důstojností. Nestanou se lidmi někdy ve vzdálené budoucnosti. Když vyrostou, dostudují, založí si rodinu. Už nimi jsou.
"Ať nikdo tebou nepohrdá proto, že jsi mladý" (1 Tim 4,12), říká Pavel svému duchovnímu synovi Timoteovi. Mnozí rodiče své děti milují, ale pokládají je za méněcenné. "Co ty víš o životě? Ještě si nic nedokázal! Teprve když se dostaneš na školu ... když odmaturuješ ... když uděláš přijímačky na výšku ... když budeš inženýr ... když budeš vydělávat ... když postavíš dům ... když vychováš děti ... "-
Mnozí převzali tento postoj ze svých rodin a pokračují tak v koloběhu neúcty a považují ji za normální. Hodnota člověka založená na výkonu a vhledu, "láska" s podmínkami. Možná jste to tak zažili i vy. Díky Otci a Synu máte možnost toto prokletí zlomit a z tohoto kolotoče neúcty vystoupit!
Autor: Richard Vašečka
Převzato ze
zastolom.sk, 11. května 2015,
článek naleznete
zde.
