Zamyšlení nad evangelie 7. neděle velikonoční.
Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je, a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Jako jsi mě poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě. (Jan 17,11b-19)
Stará dávná legenda hovoří, že k moudrému mnichovi přišel do kláštera pro radu sám král. Monarcha dostal vstup do kláštera hned. Vedli ho k mnichovi, který se zdržoval v knihovně. Tu mohl král vidět velké množství knih, velkých knih, kde mnohé napsal tento mnich. „Otče“, pověděl, „tak tady nacházíš všechnu tu širokou a dalekou obdivuhodnou moudrost.“ Mnich se na něho podíval a pověděl: „Mýlíš se můj králi. Pojď!“ A vedl krále ven, směrem ke stáji. Tam našli mnicha, který přerušil svoji práci a klečíc na dlažbě přednášel svou modlitbu. Moudrý mnich ukazoval na složené ruce svého upracovaného spolubratra a pověděl: „Z těchto složených rukou k modlitbě vychází všechna síla a moudrost pro náš život. Pamatuj, můj králi, ze složených rukou k modlitbě vychází záchrana světa, a ne z moudrých knih.“
Je to stará dávná rada, kterou mnich přednesl, ale málo na tuto radu lidé věří a málo na ni dají. Hledají se stále jiné, měnící se způsoby pro záchranu světa. Ani ti, kteří jsou pokřtěni, ani ti, kteří se prohlašují za křesťany – katolíky, to nepraktikují napodobujíc své Mistra a Učitele: „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil pře zlým. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť nepravdou; jako tvoje slovo je pravda. Jako jsi ty mě poslal na svět, i já jsem je poslal do světa a pro ně se sám posvěcuji, aby byli i oni posvěceni pravdou.
Je potřebné se zamyslet nad Ježíšovou velekněžskou modlitbou a všimnout si, jak nás On svým příkladem a ponořením do modlitby chce oslovit a strhnout, abychom uvěřili v moc modlitby. Jsme často víc osloveni tím, co nás obklopuje ve světě. Věda a technika nás dovedou strhnout k obdivu a lehce zapomeneme na vše ostatní. Stálý rozvoj vědy a techniky může změnit lidské srdce, které se však nestane lepším. Hlad lidských srdcí může uspokojit jen Bůh. On nám může dát ty nejlepší rady, jak máme změnit svůj život k lepšímu. Ježíš je přednáší v modlitbě. Odtud se utváří v lidském životě pravá víra v Boha, a tak jako pověděl moudrý mnich, přes ruky složené k modlitbě. Ne moudré knihy, plné knihovny, plné a hodnotné zpráva, informace a poznatky, ale víra je tím vítězstvím, které přemáhá svět.
Ježíš se modlil a dal příklad, ale on i vyzývá k modlitbě. Vzpomeňme si na farizeje a celníka, na vdovu, která vytrvale prosila o pomoc soudce, aby ji ochránil… Někdo se vyjádřil, že modlitba je největší majetek člověka. Jan Vianney říkal: „…dobrá modlitba může rozkázat nebi i zemi.“
V úvodní legendě pověděl učený mnich králi, že ukrytá síla zkvalitňující svět není z moudrých knih, ale ze složených rukou. Škoda, že se tato praxe vytrácí z našeho života. Ukazuje to i tato skutečnost.
Setkali se po 28 rokách od skončení školy. Bylo to pěkné setkání: „Co ty tu děláš?“ – „Mám tu nějakou práci a vyplňuji čas prohlížením památek města.“ – „Tak pojď, musíš mě navštívit, když jsme už tak dlouho nebyli spolu.“ Cestou se zastavili v restauraci, koupili grilované kuře, nějaké přílohy a šli k němu. Povídali a připravili všechno na jídlo. Když už bylo všechno na stole, postavil se, složil ruky a přednesl modlitbu. Domácí pani trochu překvapeně povídala: „To věru neznám! My se modlíme před jídlem jen tak před Štědrou večeří.“ Návštěvník pověděl: „Pomodlil jsem se a poprosil o požehnání pro nás i pro pokrm. Jsem velmi vděčný Pánu Bohu za tuto vzácnou chvíli.“
Společná modlitba se vytratila z našich domácností. Žijeme ve společnosti, která se odvrátila od Boha a ztratila souvislosti a povědomí křesťanské víry. Běžně se bavíme o okultizmu, o reinkarnaci, o karmě, ale o vnitřní modlitbě jako něčem samozřejmém, patřící do života každého křesťana – to dnes není v módě.
Svůj podíl na současném obraze společnosti máme i my. Z našich domácností se vytrácí nejen společná modlitba, ale s tím se vytrácí i křesťanský duch. Málo věříme Ježíšovu příslibu: „Kde budou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já mezi nimi.“ A nebo: „Když budete prosit Otce v mém jménu…“
Složenýma rukama by jsme mohli vyprošovat moudrost, která zlepší a zkvalitní náš život, a tím se vytvoří i lepší svět.
Spojme se v modlitbě s Ježíšem, abychom byli posvěceni v pravdě a mohli přinést pravé duchovní ovoce naší době.
