Už téměř tradičně na svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí (8. května) byla Dívčí pěší pouť a to tentokrát už po třinácté.
Časový plán za ty roky se už moc nemění, a tak i letos nás čekalo požehnání na cestu od o. Marka v kostele ve Vranově u Panny Marie Nanebevzaté v 6 hodin. Poutnice, které jdou poprvé (nebo jsou "lajdačky" a zapomínají), dostanou křížek a každá zpěvníček. Který otevře minimálně na ranní chvály, modlitbu během dne a Litanie k Panně Marii. Z Vranova nás bylo tentokrát jak apoštolů - 12. Až do Kostelního Vydří z našeho proudu nás nakonec dorazilo 15. Proud z Moravských Budějovic se stále rozšiřuje, tentokrát šlo 57 poutnic. Ale my se nevzdáváme a zdoláváme delší cestu, i když naše počty řídnou. To může být povzbuzení pro další na příští rok.
Ranní chvály a silentium zařazujeme tradičně v začátku cesty před Lančovem. V Kostele sv. Marie Magdalény zpíváme Litanie k Panně Marii. Ani letos na nás nezapomínají místní ženy a my si pochutnáváme na chutném občerstvení -
Moc děkujeme!
O tom, že rok co rok je pro nás těžší dojít svědčí fakt, že bychom rády povýšily kapličku ve Vysočanech na poutí místo - konečně by to měl proud z Moravských Budějovic dál než my. Ale nevzdaly jsme se a pokračovaly po přestávce v cestě dál. Ani tentokrát pejsek z vysoké zdi místního hostince nezklamal. A vlastně letos jsme těch pejsků potkaly víc. Dokonce jeden se stal našim (ne)nápadným společníkem, když pobíhal mezi poli s a posunoval se pomalu s námi, snad mu nedělalo velký problém, dostat se znovu domů. Tak jsme z Menhartic pokračovaly zase samy.
Přestávky jsme využívaly řádně k odpočinku - i já, a proto jsem se ani nesnažila moc fotit při přestávkách. Z Ostojkovic jsem se držela spíše na konci a fotit poutnice z dálky za nimi není vůbec povzbuzující. K rozcestí před dlouhým nebezpečným úsekem jsem došla, když už se pomalu odcházelo. Nebezpečný kus cesty k Dačicím jsem šla nakonec s Bohunkou a Irčou úplně vzadu, pro mě to byl náročný ale veselý kousek. Nešpory se sestrami se nám podařilo stihnout akorát na "slyš naše volání". A co se dělo před nimi, kromě šťávy a luxusního záchodku, letos moc nevím.
Už nám zbývaly poslední 3 kilometry do Kostelního Vydří a hodina času do plánované mše svaté. Hodina na 3 km, řeknu si "pohoda", ale ne asi po předešlých 40 km, ale všechny jsme došly včas, protože ještě před začátkem mše svaté se v kostele modlily nešpory. Mše svatá začala tedy až někdy po 19. hodině, spolu s o. Markem, o. Pavlem, o. Jiřím a poutnicemi ji slavilo ještě mnohem víc poutníků, kteří dorazili ještě auty.
Odkaz na foto.
Bohu díky! I vám, milé spolupoutnice, za krásný den na pouti - Děkuji! Zvlášť děkuji Martině za vedení celé naší skupinky a organizaci a Johance za doprovod - Děkuji!