Francine Simmonsová otěhotněla, když měla 14 let a když měla 15, porodila holčičku. Simmonsová byla umístěna do skupinového domova a její dceru, které nikdy nedala jméno, umístili do milující adoptivní rodiny. Ačkoli Simmonsová nikdy neviděla svou dceru, měla pro ni ve svém srdci speciální místo.
O 38 let později Simmonové dcera, La-Sonya Mitchell-Clarková, žije v Youngstowne v Ohiu a pracuje v telekomunikační firmě s názvem InfoCision.
Od chvíle, kdy se Mitchell-Clarková dozvěděla, že byla adoptovaná, chtěla vědět, kdo je její biologickou matkou. Hledání její matky se stalo možným, když ministerstvo zdravotnictví státu Ohio zveřejnilo záznamy narození jednotlivců narozených v letech 1964 až 1996.
Mitchell-Clarková kontaktovala ministerstvo zdravotnictví Ohia a získala e-mailem záznamy o narození, které odhalily jméno její matky. Mitchell-Clarková hledala svou matku na Facebooku a zjistila něco, co muselo být jejím celoživotním překvapením: její biologická matka pracovala ve stejné firmě jako ona.
V dojemném
rozhovoru s WYTV, který musíte vidět, se Mitchell-Clarková podělila o své prvotní myšlenky po prohledání Facebooku: "
Je tu Francine, která pracuje v mé práci. Pracuje na VR a na recepci," řekla Mitchell-Clarková. (
Na rozhovor se podívejte zde.)
Mitchell-Clarková se s ní spojila přes internet, což vedlo k telefonátu od její biologické matky. Ani jedna z nich nevěděla, že čtyři roky pracují ve stejné společnosti. Ještě neuvěřitelnější je však skutečnost, že obě ženy žijí jen šest minut od sebe!
Mitchell-Clarková byla nadšená, když se dozvěděla, že má tři sestry, které také pracují pro InfoCision.
Pro WYTV
řekla, že když poprvé volala matce, zeptala se: "
Vy jste paní Francine?" Když Simmonsová odpověděla: "
Ano," Mitchell-Clarková řekla: "
Myslím, že jsem tvoje dcera."
Simmonsová je stále v šoku, protože si vždy přála potkat svou dceru, ale nevěděla jak. Sestra Mitchell-Clarkové pro WYTV
uvedla, že její matce přinesla určitý pocit úlevy.
"
Je to prostě úžasné, že celou tu dobu jsme o ní přemýšleli a snažili se ji najít a ona se také snažila najít nás."
Adoptivní rodiče slečny Mitchell-Clarkové ji při hledání své biologické rodiny vždy podporovali a povzbuzovali. Mitchell-Clarková pro WYTV řekla, že nyní má větší, rozšířenou rodinu.
Tento silný příběh se stal z části kvůli adopci. Adopce je nesobecký skutek, který zachraňuje životy. Vím i o jiných dětech jako je slečna Mitchell-Clarková, které se znovu spojili se svými biologickými rodiči a nyní mají krásné vztahy. Ty příběhy miluji.
Je smutné, že jsem potkal i ženy, které se domnívají, že adopce je horší než potrat. V posledních měsících jsem viděl dvě ženy, které si raději vybrali potrat než adopci. Obě uvedly, že by se nikdy nedokázaly vzdát svého dítěte, rozhodly se proto raději vzít mu život.
Adopce není o vzdávání se dítěte, je o umístění dítěte v tom nejlepším domově, který lze najít; účelem je to, aby dítě mohlo mít šanci na život. Je třeba, aby se příběhy jako tento, dostaly více do povědomí lidí a ženy by se tak mohly dozvědět, že
adopce je krásnou volbou.
Sdílejte tento příběh a změňte způsob, jakým lidé uvažují o adopci.
Zdroj:
www.lifesitenews.com/pulse, 20. 4. 2015
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
ADOPCÍ DÁŠ NADĚJI,
POTRATEM JEN SMRT
