Řekneme-li my lidé slovo, je to pouze slovo. Řekne-li Bůh své slovo, je to i čin. Slovem Božím je stvořeno všechno. Slovo se stalo člověkem. Slovo, které vychází z Božích úst, je činem a Bůh svá slova plní.
Nedává ovšem svá slova jenom tak lehkovážně do větru, jak to děláváme my. Ale svá slova dává do smluv. Ať už do smlouvy Starého zákona nebo do smlouvy Nového zákona. Smlouva bývá vždy někde uložena. Uložením takové smlouvy byla archa. A archou úmluvy mezi Bohem a vyvoleným národem potažmo celým lidstvem byla právě Panna Maria.
Bůh do této nazaretské dívky uložil nejenom své slovo, které se v ní stalo tělem Ježíšovým, ale použil ji také jako schránku naplnění smlouvy. Panna Maria byla nositelkou dohody, prostřednicí úmluvy a ženou, která zprostředkovala tuto smlouvu, dohodu nám lidem.
Nedomnívám se, že by titul Archa úmluvy byl pouze symbolický. Naopak. Je praktickým vyústěním toho, co Bůh slíbil.
Byla-li ve Starém zákoně archa úmluvy v jeruzalémském chrámě, je Panna Maria novozákonním chrámem úmluvy. Do starozákonní archy vkládá Bůh smlouvu. Do Panny Marie jako novozákonní archy vkládá přímo tělo svého Syna. Panna Maria není jenom nositelkou dohody, ale je nositelkou jejího naplnění. Je nositelkou Božího Syna.
.jpg)
