Po včerejší úvaze o Panně Marii jako věži, která j nám křes´tanům symbolem v pevnosti, v dobrých základech, se dnes zamyslíme nad pojmem
věži z kosti slonové.
Slonovina je vzácnost. Vždy byla a i v současnosti je slonovina považována za vzácný materiál. Pomineme-li základy, které věž potřebuje, i smysl, který poskytuje, je nutné, aby tato věž byla postavena z kvalitního a vzácného materiálu. Slonová kost kvalitu materiálu symbolizuje. Kvalitní materiál, z kterého je postavena mariánská věž, mariánský maják, vychází z Božích rukou.
Myslím, že to byl básník a kněz Michel Quoist, napsal kdysi úvahu o stavbě, kolem které častokrát procházel. Viděl, jak zedník klade jednu cihlu na druhou a pod jeho rukama pomalu roste zeď. Možná, kdoví, to byla nějaká nová věž. A Michael Quoist si uvědomil, že každý z nás křesťanů je živým kamenem ve stavbě Boží věže a že vůbec není důležité, jestli nás Boží prozřetelnost oné věži položila jako cihlu, jako onen živý kámen někam do základů nebo úplně až na vrchol celé stavby.
Ale důležité a velmi důležité je, aby na tom místě, kam jsme byli postaveni, jsme byli pevní, věrní, aby ostatní cihly a kameny s námi jako se součásti celé stavby mohli počítat.
Panna Maria byla nejen živým kamenem, byla nejenom klenákem na vrcholu stavby, ale dokázala také hrát roli kamene v základech. Byla pro Boha k dispozici.
Jestliže v nás křesťanech přebývá Duch boží a jsme chrámem Svatého Ducha, je potřebné po vzoru Mariině být Bohu k dispozici. Být takovým, s odpuštěním, balvanem v rukou Božích, aby si nás Bůh otesal, aby si nás jako cihlu z kosti slonové položil do těch míst, kde nás potřebuje. A abychom toto místo tak, jako to udělala Panna Maria, bez reptání přijali.
.jpg)
