Spasitel měl podle Božího slibu vzejít z rodu Davidova. A Davidův rod měl řadu pokolení. Mohlo se očekávat, že z každého tohoto pokolení vzejde Spasitel. Ale Hospodin si vybral nejen čas příhodný podle své vůle, ale vybral si také dívku příhodnou a čistou také podle své vůle a v pravý čas tato dívka počala. Byla jiná, než dívky, její vrstevnice? Byla jiná než dívky před ní a po ní v rodu Davidově?
Byla. Byla vyvolenou, byla připravenou. Tímto způsobem převyšovala ostatní členy Davidova rodu. Ovšem ono převyšování nebylo ve smyslu pýchy nebo dokonce nadřazenosti. Ona je převyšovala vyvoleností od Boha. Představíme-li si Davidův rod jako veliké město, velmi veliké město, ve kterém každý člen Davidova rodu je nějakou stavbou, pak Panna Maria je mezi těmito stavbami věží. Věží, která ty ostatní stavby převyšuje. A každý stavitel nám potvrdí, že věž musí mít daleko hlubší a pevnější základy než všechna ostatní stavení, která kolem té věže stojí. Tak to bylo i s Pannou Marii.
Ona nebyla obyčejným stavením ve městě Davidově. Ona byla věží, kterou postavil Hospodin na jím postavených základech.
Věž má dva úkoly: První je ten, aby byla zdaleka vidět. Aby putujícím už do dálky oznamovala, kde město leží. Člověk, který hledá, orientuje se podle některých bodů. Jedním z těch bodů ve městě je věž. Panna Maria, jako Davidova věž je pro nás také takovým orientačním bodem.
Druhý úkol, který věž má, je ten, aby ti, kteří vystoupí na samý vrchol, daleko dohlédli. Vystoupit na vrchol Mariina života znamená projít Mariiným životem od základu. A krok za krokem, schod za schodem postupovat až na vrcholek mariánského života.
Když se křesťan vyšplhá až tam vzhůru, a je to cesta bezpečná, podívá se kolem sebe, uvidí nejenom město, uvidí nejen tradici Davidova rodu, jeho historii, ale uvidí ještě dál. Panna Maria nám tedy skýtá jednak orientační bod v životě, a jednak možnost vystoupit výš k nebesům. To je úkol věže. A z tohoto místa blíže k nebesům shlédnout dolů a vidět to, co běžné pozemskou chůzí je pro nás neviditelné. Panna Maria je nejenom orientačním bodem pro křesťanský život, ale také rozhlednou, která nám umožní vidět dál a až sestoupíme zase zpět z vrcholů Mariiny věže, víme, kterým směrem se vydat.
Mariina věž stojí už 2000 roků. Stojí pevně, protože stojí na pevných základech. V tom je nám také Panna Maria vzorem.
Má-li všechno, co ve svém životě stavíme, stát pevně a dlouho, musí být postaveno na poctivosti, na víře, musí být postaveno na hodnotách, které jsou neotřesitelné. Jsou to hodnoty Boží.
I v tomto porovnání Maria a věže můžeme vidět další symboliku, která je pro křesťanský život tak důležitá. Stát pevně na dobrých základech. Tyčit se do výše nikoli proto, abychom druhé převyšovali, ale abychom jim umožňovali výstup k Bohu, abychom jim umožňovali rozhled.
Abychom také jako křesťané byli pro bloudící a putující majákem, ke kterému lze přijít s nadějí.
.jpg)
