Lidé mají rádi tajemství. Někdy bych řekl, že více než tajemství láká záhada.
Něco, co člověk překračuje. Co člověku klade otázku. To je i tajemství i záhada.
Dnešní invokace
růže tajemná je něco úplně jiného, než kdybychom řekli růže záhadná. V záhadách se může skrývat nebezpečí. V tajemství se skrývá poučení. Je velice důležité a křesťan ba se tomuto umění rozlišování mezi záhadou a tajemstvím měl stále učit. A neumíme-li to, je potřeba s takovou školou začít velmi brzy. Žijeme totiž ve světě záhad a pleteme si je s tajemstvím.
Panna Maria je žena plná tajemství. Už její zrození, kdy byla počata bez prvotního hříchu, je pro nás tajemstvím. Den, kdy byl v jejím těle počat Boží Syn, je pro nás tajemstvím. Tajemstvím je i její smrt a její nanebevzetí.
Život této ženy je obestřen tajemstvím a jsou to tajemství, kterých chceme-li proniknout, budeme pronikat velmi obtížně, neboť jsou to tajemství Boží, jsou to tajemství víry. Ale s každým poodhalením jenom malého kousku těchto velikých tajemství budeme žasnout. Umění žasnout je nádherné umění. Je to úplně něco jiného než umění divit se. Žasnutí patří ke křesťanské víře. Žasnout nad východem slunce, žasnout nad vznikem vesmíru. Nikdo z nás u této události nebyl, byla tam pouze Boží moudrost. A Boží moudrost je dalším tajemstvím.
Umění žasnout nad narozením dítěte, umění žasnout nad kapkou vody, vločkou sněhu, umění žasnout nad tajemstvím života a smrti, žasnout nad tajemstvím zmrtvýchvstání Kristova. Člověk, který neumí žasnout, je člověkem, který se neumí radovat z obyčejných krásných pozemských věcí. Tak krásných, že jsou až jednoduché. A tak jednoduchých, že jsou krásné.
My jako křesťané bychom měli chodit po světě a mít otevřené oči pro všechno, co stvořil Bůh. A Bůh stvořil i růže. A jedna z nich, Panna Maria, je ta nejtajemnější.