Kolik už toho bylo o moudrosti namudrováno? Kolik už se toho o moudrosti napsalo a kolik chytrých před světem bylo nemoudrých před Hospodinem? Moudrost a vzdělanost, moudrost a chytrost nebo dokonce moudrost a vychytralost si hodně lidí plete.
Na někoho vyzrát, nad někým lstí zvítězit, někoho podvést, to se považuje za znak moudrého člověka. Samozřejmě, moudrost lidská tak, jak ji vidí svět, je pošetilostí před tváří Hospodinovou. Nesmíme, a bylo by to nemoudré, pohrdat vzdělaností, vědomostmi, životní zkušeností. Moudrost je ještě něco jiného než vzdělanost, zkušenost a schopnost dobře odhadovat věci.
Dáváme-li Panně Marii titul „Panno nejmoudřejší“, mohl by nám někdo položit otázku, na kterých univerzitách studovala, jaké postgraduální vzdělání absolvovala, kolik znala jazyků, kde všude cestovala. Pokud bychom na tuto otázku chtěli odpovědět poctivě, tak bychom příliš bohatou odpověď nedali. Panna Maria, jde-li o cestování, jak víme, tak cestovala ze své vlasti jenom do Egypta a zpět, střední a vysoké školy neabsolvovala.
A odkud tedy ta moudrost – mohla by být druhá otázka. Jenom z toho mála? Zde už by se odpovídalo obsáhleji. Panna Maria nečerpala moudrost z univerzitních knihoven ani ze zkušenosti cesty.
A odkud tedy ta moudrost – mohla by být druhá otázka. Jenom z toho mála. Zde už by se odpovídalo rozsáhleji. Matka Boží získávala moudrost z tišení se před Hospodinem a životem s ním.
Obrovských vkladem, kapitálem pro její moudrost, byli její rodiče, kteří ji dali to nejdůležitější, co otec a mata mnohou svým dětem dát. A to platí i dnes. Lásku k Bohu. Pravou, upřímnou, a zdravou lásku k Bohu. Už z této lásky vyrůstá moudrost. Tedy rodiče, to byl první dar, který zprostředkoval Panně Marii životní moudrost.
Druhou školou, kterou prošla a která je dnes pro mnoho současníků zavřená, byla škola pokory. Pak přišly vysoké školy – vysoká škola kontaktu s moudrými, se skutečně moudrými, nikoli s pseudomudrci.
O Panně Marii toho nemáme v Novém zákoně mnoho napsáno. Ale můžeme bez pochyby říci, s kým se stýkala a s kým hovořila. Nejprve hovořila s andělem a ten je moudrý. Hovořila se svým mužem Josefem. S ním hovořila často jako jeho žena a to byl nesmírně moudrý člověk. Pak hovořila s Ježíšem. Kdo mohl být moudřejší než on. Pak hovořila Alžbětou, která při setkání s ní byla naplněna Duchem, Svatým a proto zvolala to, co zvolala.
Panna Maria se setkávala s těmito moudrými lidmi a od nich získávala moudrost života. Nikde nečteme v evangeliích o tom, že by hovořila s „moudrými zákoniky“nebo s přemoudřelými farizeji“. Vyhledávala společnost s těmi, kteří ji mohli obohatit. A všichni, ať už to byl Josef, Alžběta, ježíš, byli ti, kterými svět pohrdal. Svět si vážil farizeů. A to byli zase ti, kteří byli moudří před světem, ale s nimi Panna Maria nehovořila.
Z čeho tedy vychází moudrost před tváří Hospodinovou?
Z toho, co vidíme z Mariina života. Mít rodiče, kteří jsou prvními učiteli lásky k Bohu, být před tímto Bohem pokorní a vyhledávat moudrost těch, kteří jsou moudří.
.jpg)
