Svět, ve kterém žijeme, volá po čistotě. Slovo „ekologie“ je někdy až zbytečně používané. Jako by už samo o sobě ztrácelo svůj význam, jako by devalvovalo. Volá se po čistotě vzduchu, čistotě potravin, volá se po čistotě vody, půdy, prostě životní prostředí, ve kterém žije člověk, by mělo být čisté.
Ovšem není jenom prostředí, ve kterém lidé žijí, ale je také prostředí, které existuje uvnitř člověka – lidská duše. A to je místo, přestože ho každý nosí uvnitř své bytosti, v srdci, na které se při ekologických úvahách zapomíná. Je to zvláštní, co je nám nejbližší, na to zapomínáme. A právě je to čistota srdce, čistota duše, čistota myšlenek, čistota úmyslů nebo jakkoliv si to nazveme, ze kterých vycházejí čisté mezilidské vztahy.
Nelze nic namítat proti ekologii prostředí, ve kterém žiješ, ale je potřebí si položit otázku, jaký je prostor, který žije v tobě.
Není tvé srdce smetištěm?
Otázka, která by nás měla zajímat, stojí u Ježíše na prvním místě. Ježíš hovoří o čistém srdci. A čisté srdce měla i jeho Matka.
Měla čisté srdce nejen proto, že byla počata bez prvotního hříchu, tato skvrna se ji nedotkla, ale měla čisté srdce také proto, protože všechno, co bylo Boží, v něm uchovávala. A prostor, který má člověk vyhrazený pro Boha, prostor, do kterého Bůh vstupuje, sám Bůh svou přítomností očišťuje. Proto bylo srdce Mariino od samého počátku čisté.
Jenom do čistého člověka, jakým byla Marii, vstoupilo Boží Slovo, které se stalo člověkem.
To, v jakém žijeme prostředí, nepůsobí tolik na vztahy mezi lidmi. Na vztahy mezi lidmi má zásadní význam to, jak se cítíme uvnitř. Jestliže jsme sami se sebou nespokojeni a nevycházíme sami se sebou, nemůžeme zákonitě vycházet ani s těmi, kteří jsou kolem nás. Na tomto místě je Panna Maria více než příkladem. je nadto ještě návodem. Je výzvou.
Mějme čisté srdce, očišťujme si tuto důležitou oblast!
My lidé máme někdy tendenci mít všechny věci pořádku, a hlavně – a na to se v současnosti dbá dost silně – abychom měli všechny hodnoty složeny v hlavě. Abychom měli všechno rozumově srovnané. A pak máme dojem, že je vše pořádku, pak si myslíme, že tam, kde je pořádek, je také čistota. Ale lidský život nevychází z hlavy. Lidský život vychází ze srdce.
Ať už je to život osobní, život s těmi druhými nebo život se samotným Ježíšem Kristem. Jeho Matka nás k němu přivádí. Její srdce, čisté a neposkvrněné, je onou cestou, onou bránou nebeskou.
.jpg)
