Zamyšlení nad evangelie 5. neděle velikonoční.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás.
Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci. (Jan 15,1-8)
Milost je nadpřirozeným společenstvím s Bohem,
je účastí na Božím životě: Jako proudí v organismu vinného keře kmenem i ratolestmi týž životní princip, je týž životní princip v Kristově nadpřirozeném společenství milosti a Církve, totiž Boží synovství. Církev tedy není pouhou organizací, nýbrž především organismem; víra není pouhým souhlasem rozumu, nýbrž celoživotním odevzdáním a nadpřirozeným Božím dětstvím; milost není pouhým průkazem, šatem či světlem, nýbrž především nadpřirozeným životem z Boha.
Každý člověk chce žít a dobře žít, očekává mnoho od života a je ochoten hodně za to zaplatit: život ve zdraví, kráse, bohatství, cti – a hodně dlouhý život. Úspěch reklamy spočívá v návaznosti na tyto všelidské tužby. Člověk se právem brání proti ohrožení života nemoci a smrti – a přece ví, že jim neunikne. Pozemská chvilka života, i kdyby byla sebekrásnější, nemůže proto uspokojit myslícího člověka, který touží po věčnosti. Věčný, tj. nekonečně plný život, existuje:
Bůh jej má a nechce jej mít žárlivě jen pro sebe, nýbrž chce jej darovat i nám: „K tomu jsem přišel, aby měli život, a to v hojnosti.“
Pochopení tohoto poselství umožňuje chápat i křesťanskou důstojnost jako účast na Kristově učitelském, kněžském a pastýřském úřadě; jako chrám Ducha Svatého, jako účast na Kristově křížové cestě i na jeho vzkříšení; chápe Boží slovo a sedmero svátostí jako růst v Božím životě lásky; chápe tragiku těžkého hříchu, který je zaviněn úmyslným zanedbáním dobra, odpadem od Krista či konáním zla.
„Beze mne nemůžete dělat nic.“ Je jasné, že Kristovo slovo se vztahuje na nadpřirozeně záslužné hodnoty, tedy na vztah lidských činů ke spáse, nikoliv na čistě přirozené činnosti bez tohoto vztahu. Je ovšem mnoho věcí, které lze činit bez Krista; jenže Boží Syn říká, že takové činy nejsou plody věčného života a pro věčný život: jsou to pomíjející věci.
„Každou ratolest, která nenese ovoce, Otec odřezává; … Nezůstane-li kdo ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a bude hořet.“
Dřevo vinného kmene není upotřebitelné ani v tesařství či truhlářství, ani v sochařství; nemá-li životnou plodnost, hodí se jen na topení. Podobně je tomu s člověkem podle slov Páně: Není-li životně spojen s Kristem Pánem, není k ničemu než „na spálení“. Ve spojení s milostí s Bohem je člověk divuplně proměněn v Boží dítě a přináší sladké plody Ducha Svatého.
Děkuji Bohu přiměřeným způsobem za hojné milosti od sv. křtu do dneška? Chráním si perlu Božího dětství před těžkou vinou?
Je mi jasná nutnost zásadní jednoty (spojení s vinným kmenem) i mnohovrstevnosti (ratolestí na kmeni), tedy společenství i tolerance v Božím lidu?
Kristus Pán je jediným prostředníkem
Božího života pro nás, je jediným „transformátorem“ tohoto života . „Jako v Adamovi jsme všichni zhřešili, tak přinesl druhý Adam – Kristus celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Pán Ježíš je jediným mostem z lidstva k Otci- proto není spásy mimo něho, mimo společenství s ním. Jen Kristus dává křtem a vírou zušlechtění skoro neplodným stromkům; jen on dává nadpřirozenou plodnost: „Beze mne nemůžete nic učinit“.
Svatá Bohorodička je naší nejlepší vychovatelkou ke Kristu svým příkladem: po ni různí svatí mučedníci a vyznavači víry: Bohočlověk Kristus je však jediným prostředníkem Božího odpuštění a Boží lásky. On musí proto stát ve středu naší modlitby, meditace a liturgie; ostatní božné úkony budou při tomto správném zásadním postoji příznivými kulisami, vhodnými doprovodnými akordy hlavní melodie, povzbuzující atmosféru; jedinou spásnou melodií však musí zůstat Pán Ježíš. Budeme v nebezpečí nějaké jednostranné zbožnosti či něčeho ještě horšího, jestliže se zapomeneme stále znovu Pána ptát se Šavlem:
„Co chceš ode mne, Pane?“
Bůh je láska
Bůh Otec je nekonečnou láskou, která zachraňuje pro lidstvo to nejdůležitější ze ztraceného ráje, totiž živý strom Boží lásky v Kristu. Všelidská touha po pozemském ráji je iluzí a může se stát ďábelským osidlem; od Kristova vtělení máme však na zemi nejkrásnější rajskou sazenici, totiž živou a životadárnou
Boží lásku v Božím Synu, která nás uschopňuje k blíženské lásce a tím k pozvolné proměně světa do Boží blízkosti. Bůh nám ukázal svou lásku k nám ve svém Synu a nikomu nepřináleží kritika či nespokojenost s tím, jakoby nám musil Bůh dokazovat svou lásku jiným způsobem.
Kdo se skloní před nejvyšší svrchovaností Božích cest, zakusí sladkost Boží lásky i ve stínu kříže. Bůh Otec je jako absolutní Láska vinařem; Syn je vinným keřem, který dává život nadpřirozené lásky nám – svým ratolestem; my jsme povinni a uschopněni předávat tuto lásku dál ostatním lidem. Tím je Boží Syn transformátorem nekonečné Boží lásky v nás k blíženské lásce:
„Jako mě miluje Otec, tak miluji vás“. Jako je Boží láska nekonečná, tak je bezmezná Kristova láska k nám: Pán to dokazoval svým životem i smrtí: Proto si např. sedal k celníkům a hříšníkům a nechal se ukřižovat mezi dvěma zločinci; proto mohl říci: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“. Vinný keř je tedy i znamením Kristovy obětní krve, prolité za nás. Kristova láska nám dává jméno přátel, ač jsme hříchy často na straně Božích nepřátel. Je to tedy dokonalá láska k nepřátelům, jak ji Pán vyžadoval i od nás a proměňuje nás v opravdové přátele Kristovy, jimž Pán „všechno zjevil“.
Plodnost vinného keře
zdůrazňuje Pán několikrát v tomto odstavci, kde je osmkrát řeč o plodech. Ratolesti dostávají od kmene životnost darem, avšak k přinášení plodů; Boží přátelství je podobně darem, rovněž však k plodnosti pro druhé lidi. Pán Ježíš zdůrazňuje opakováním této pravdy nutnost uskutečňování blíženské lásky. „Každou ratolest na mně, která nenese ovoce odřízne a která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více… Tím je můj Otec oslaven, že nesete mnoho ovoce a že se osvědčíte jako moji učedníci vy jste moji přátelé, když konáte, co vám ukládám… Toto je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako já vás miluji. Pán tedy zdůrazňuje podobně jako v horské řeči, že křesťanství nemá pouze vysoké etické hodnoty, nýbrž žádá také podle těchto zásad život, především činy blíženské lásky. Neplodnost je těžkou vinou.
V Kristových slovech máme Božskou záruku, že žádný křesťanský život nemůže být bezcenný nebo dokonce nesmyslný, pokud to byl život ve spojení s vírou a láskou s Pánem Ježíšem. U Boha má každý křesťanský život velkou cenu ze spojení s Kristem Pánem, i když to je život bez vnější účinnosti, lesku a úspěchu či zdánlivě ztroskotaný život. Naopak nacházíme v těchto slovech Páně zlý rozsudek nad životem bez spojení s Kristem: život bez milosti Boží je bezcenný, i když by to byl život velkých světských činů, úspěchů a lesku.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
