Na stanici stál muž, který netrpělivě očekával příchod večerního vlaku. Podupával si a nervózně chodil kolem automatu s kávou. Když zaslechl hlášení o příjezdu vlaku, tvář se mu rozzářila. Vlak se přibližoval a on očima důsledně prohlížel vagón za vagónem. Vlak zastavil a začali z něj vystupovat lidé - muži, ženy, děti, starší dámy. Jeho oči hledali mezi všemi ženami tu, kterou očekával.
Když se jejich pohledy setkaly, nebylo třeba nic říkat. Přesto, že mezi vystupujícími bylo mnoho jiných žen podobných té jeho, žádná z nich nezakusila ten pohled, který byl adresován právě jí. Pohled manžela nebyl pouhým pohledem, který by mohl být věnován ledajaké ženě. Přímý, hluboký a soustředěný pohled vypovídal o zkušenosti lásky, kterou vůči sobě muž a žena přechovávali. Pro žádného okolostojícího neznamenala tato žena tolik, kolik pro jejího manžela.
Hledíme na totéž, ale nevidíme totéž
Příběh o setkání manželů připomíná jiný příběh, který se odehrál v Nazaretě, v rodné obci Ježíše, mezi jeho spoluobčany po tom, co se do ní jednou vrátil.
"Odkud to má? Copak to není syn tesaře? Spoluobčané dokázali Ježíše vidět pouze zvenku ... pouze jako syna tesaře a Marie (Srov. Mt 13,53-58) a mysleli si, že jim to pro poznání Krista stačí. Nepřipustili, že by v něm mohlo být i něco víc, než jen to, co už o něm věděli. Markova verze evangelia končí slovy:
"A nemohl tam učinit žádný zázrak ..." (Mk 6, 5).
I nám se může stát, že hledíme na to samé, ale nevidíme totéž. Můžeme společně hledět na Krista přítomného v eucharistii, ale ne každý v něm dokáže vidět chléb života, posilu na cestu, živého Boha. Pohled mnohých se může omezit pouze na bílou oplatku, odměnu za zpověď, či výroční pokrm ...
Rozpoznat ve znaku přítomnost toho, kdo k nám mluví
Ten, který nás miluje, komunikuje nám to přes znaky a ve znacích nám zanechává i odkaz o tom, co nám chce říct. Takovými znaky jsou svátosti, o kterých říkáme, že jsou viditelnými znameními, které způsobují milost, kterou naznačují (Srov. KKC 1984). Kristus, který zde byl reálně přítomen před dvěma tisíci lety, zůstává přítomným i dnes skrze svátosti. Ve svátostech jsme pozváni rozpoznat jeho reálnou přítomnost tak, jak rozpoznává manželka přítomnost svého manžela, který je od ní na míle vzdálený, v jeho listech. Každý list ve schránce je zpřítomněním jeho reálné lásky k ní. Každá svátost je zpřítomněním Kristovy lásky k nám.
Zkušenost lásky mění pohled
Co je to zásadní, co mění pohled? Co odlišuje pohled manžela na manželku od pohledu jiných mužů? Čím je jiný pohled křesťana na Eucharistii, na obřad sňatku, na samého Krista? Pohled vypovídá o zkušenosti lásky, která existuje mezi mužem a ženou, mezi osobou a Kristem. To láska způsobuje, že manžel hledí na manželku jiným způsobem než ostatní. On vidí, co jiní vidět nedokážou. To zkušenost lásky a důsledného budování vztahu vysvětluje přímý, hluboký a soustředěný pohled řeholníka na Krista přítomného v Eucharistii. Toto neviditelné pouto se nakonec stává viditelným v gestech, znacích, pohledech, slovech, v tónu řeči. Láska formuje a transformuje pohled - způsobuje, že milující je schopen vidět to, co pro jiné zůstává neviditelné.
Rozpoznat přítomnost Krista ve svátosti manželství
Můžeme hledět na tutéž událost a vidět ji odlišně. Můžeme hledět na osobu Krista a omezit svůj pohled pouze na to, co nám pro naše potřeby stačí. Můžeme se zúčastnit svatebního obřadu a zúžit svůj pohled jen na róby, kytice, svatební účesy, květinovou výzdobu, či Mendelssohnův pochod. Můžeme odcházet i z vlastního sňatku a ani netušit, co zvláštního se s námi událo.
Vidět více ...
Jsme pozváni vidět víc než ostatní. Jen tak může Kristus dělat zázraky. Jsme pozváni rozpoznat v osobě Krista toho, kým On ve skutečnosti je, dokud On chce být pro nás. Jsme pozváni rozpoznat v svátosti přítomnost Krista. Osoba Krista je centrem svátosti manželství. Z něj svátost pramení a na něj poukazuje. Kristus je tím, který pozvedá manželství na svátost a dává mu hlubší a plnější rozměr. Rozvíjením vztahu s Ním se manželé ponořují do Tajemství, které je bytostně naplňuje. Povyšují své manželství na více než bydlení, soužití, domácnost, zaměstnání, shon, hádky, děti ... Přítomnost Krista, zkušenost vztahu lásky s Ním dokáže transformovat i stereotypní každodenní starosti na posvátnou liturgii.
Autor: Richard Kucharčík
Převzato ze
zastolom.sk, 21. dubna 2015,
článek naleznete
zde.
