Zamyšlení nad populační politikou Srbů v Kosovu a prorokování podobného vývoje ve zbylé Evropě.
Autorka: Marina Stanković, slavistka, anglistka, bydlí v Bělehradě.
Převzato z gosc.pl (článek z 26.7.2008), překlad Martin Navrátil. V české verzi byly do závorek přidány vysvětlivky. Poselství článku – i přes jeho letitost – neztratilo na aktuálnosti.
Kosovo už nebude srbské. Proč? Protože tady bydlí rodiny albánské národnosti s mnoha dětmi a bezdětní starší Srbové.
Sleduji v televizi, jak naši podpalují americkou ambasádu, jak vyvěšují transparenty s nápisy, že Kosovo bude navždy srbské, jak Koštunica (prezident Jugoslávie a později srbský premiér) říká, že se nikdy nesmíříme se ztrátou kolébky našeho národa. To není pravda, Kosovo nebude nikdy srbské. To je už minulost…
A přece všechno patřilo nám: vláda, peníze, technologie, média, měli jsme všechno, kromě jednoho – neměli jsme děti. Naše ženy se nechtěly starat o ukřičené spratky, a tak jenom jedno těhotenství z pěti bylo zakončeno porodem. Zbytek končil potratem v gynekologických zařízeních. Ve stejnou dobu měly albánské ženy v Kosovu šest, osm, či deset dětí. Srbští tesaři vydělávali vyřezáváním rakví, albánští – vyřezáváním kolébek. Ještě na začátku 20. století jsme v Kosovu představovali 70% obyvatelstva, teď (r. 2008) pouze 8%.
Nějaký starší člen z uskupení Šešejli (bývalého místopředsedy Miloševičovy vlády) hlásá do mikrofonu, že přece v Kosovu zůstaly naše nejstarší pravoslavné kláštery, a že musíme bránit naši víru. Teprve teď si vzpomněl na svou víru – pravoslaví? A kde jsi byl, když několik milionů tvých krajanů, namísto porodních sálů, jeslí, školek, škol, úřadů, kanceláří a továren končilo v záchodových mísách a odpadkových koších?
První blahoslavenství v Bibli, které Bůh adresuje člověku, zní: „Množte se a podmaňte si zemi.“ (Gn 1:28) Řetěz příčin a následků je jednoduchý: jenom ten, kdo se množí, si může podmanit zemi. Ten, kdo se nemnoží, na to nemá nárok. A právě toto se stalo v Kosovu. Pro muslimy to bylo samozřejmé. A pro pravoslavné? Ale o jaké pravoslavné se vlastně jedná?
Jedná se o socialisty. Pro ně jsou důležitá sociální práva, zájem státu o obyvatelstvo, osobní pohodlí a komfort. Nezajímá je víra. Křest – ano, pohřeb – sice náboženský, ale dělat si starosti s nějakým Pánem Bohem? Dodržovat nějaká přikázání? Zygota že už je člověkem?
Sleduji další obrázky z Kosova. Vždycky mě zarážela jedna věc: když ukazují Srby ve zpravodajských relacích z obcí Leposavić, Zubin Potok nebo Zvečan (severní část Kosova s převahou etnických Srbů), tak se skoro vždy před kamerou objevují bezzubé, chvějící se stařeny s šátky na hlavách, tlumící vzlykání vrásčitými dlaněmi.
Naopak, když záběr kamery ukazuje Albánce z Prištiny nebo Prizrenu (kosovská města), obraz je vždy stejný: dav mladých, radostných, bojově naladěných mužů s vlajkami s černým orlem na červeném pozadí (vlajka Albánie). Nejdříve jsem si myslela, že je to manipulace, ale potom jsem došla k názoru, že tomu tak opravdu je: rodiny s dětmi mají převahu nad bezdětnými nejenom, co se týče počtu, ale i kvality: mládí versus stáří, dynamika kontra inerce, síla kontra slabost, budoucnost kontra minulost.
A co na to všechno Evropa, která, stejně jako postarší žena vůči svému mladému milenci, spěchala s ujištěním, že uzná samostatnost Kosova? Přepínám na německé televizní kanály, kde stále dokola probírají jedno téma: nějaký šéf východoněmeckého kraje zkritizoval německou politiku v otázce potratu a teď na chudáka házejí špínu. Aktivistka nové levice vyjadřuje pobouření, protože tento politik urazil miliony německých žen, které využily svého práva k potratu – tohoto základního výdobytku civilizované společnosti. A kdo se o tebe bude starat ve stařeckém zařízení a měnit ti pleny? Zřejmě nějaká žena z Turecka, Tuniska nebo Albánie…
Přepínám na britský kanál. Ve zpravodajské relaci útočí na anglického kněze, protože nevyjádřil dost nadšení z adopce dětí homosexuálními páry. Rozčilený homosexuální aktivista s šálou v barvách duhy obviňuje křesťanství z homofobie, nedostatku tolerance a šíření nenávisti. Ach, nastane doba, kdy ještě budeš toužit po represivním křesťanství, když v Evropě bude vládnout tolerantní islám. Od doby islámské revolucí v Íránu bylo vykonáno na homosexuálech kolem čtyř tisíců poprav a před půl rokem oznámil prezident Ahmadínežád americkým studentům na Universitě Columbia, že Írán je už zcela „zbaven homosexuality“. Tomu se říká konečné řešení homosexuální otázky. Kritizuj církev. Řež větev, na které sedíš.
Vypínám televizi. Nic vám nepomůže, Evropané. Máte všechno, tak jako my v Kosovu, máte moc, peníze, technologii, média, máte všechno, ale chybí vám jedno podstatné – děti. Kdo si dnes vzpomene na Edomity nebo Vizigóty? Během posledních několik desítek let nás, Srby, obviňovali z vraždy velkého počtu lidí, ale my jsme páchali spíše vraždu sebe samých. A pácháme ji i nadále. V současné době jsme přišli o Kosovo Pole, brzo přijde řada na Bělehrad. Příroda nesnese prázdnotu. Kdo dává přednost smrti, sám se vzdává života. Zřejmě si nezasluhujeme přežít. A zaslouží si to Evropa?
Pozn.: dle sčítání lidu bylo r. 2011 v Kosovu už jen 25500 Srbů, tj. 1,5 % kosovského obyvatelstva.