Přečetli jste již mnoho životních příběhů, ale ani při jednom jste nedosáhli katarze? Tento je jiný. Ne všechny šťastné konce totiž musí zazvonit polibkem. Co když to bude polibek smrti?
Kdo touží zemřít ve věku 28 let? Chiara Corbella Petrilli měla na výběr. Rakovinu jí objevili v pátém měsíci těhotenství. Mohla podstoupit chemoterapii, zachránit sebe, ale ztratila by miminko. Rozhodla se však jinak.
Připomíná vám to někoho? Ano, mnozí ji přirovnávají ke svaté Gianne Berreto Mollové. Na rozdíl od ní byla Chiara mladší, její syn i dcera podlehli nemocem z nevysvětlitelných příčin a když čekala třetího Francesca, visel nad ní Damoklův meč. Příběh sepsali rodinní známí Simone Troisi a Cristiana Paccini, blízcí přátelé obou manželů Chiary a Enrica Petrillovcových.
Pokud by měla jediná myšlenka z biografie vystihovat celou knihu, byla by to tato:
"Láska je opak vlastnění. Je to pravidlo, které pokud se ho člověk drží, povede ho k velkým věcem. "
Chiara si velmi dobře uvědomovala, že každé její dítě je darem od Boha, přestože si ho mohla pochovat jen půl hodiny - s Francescem prožila skoro jeden rok. Věděla, že to nejsou její děti a že tak, jak přišly, tak se k Bohu vrátí.
Hůře už se se ztrátou manželky vyrovnával samotný Enrico. Italka vícekrát zmiňovala, že se jí bude těžko odcházet právě kvůli němu. Uklidňovala ho však, že odchází, aby se postarala o dvě děti, na něj připadne odpovědnost pouze za jedno. Její manžel prošel zoufalými situacemi, avšak v závěru knihy se vyznává, že nemá být proč smutný, protože jeho žena odchází k tomu, kterého miluje.
Budete mít sto chutí knihu zavřít, protože váš pocit, že Chiarinin příběh neskončí dobře, bude silný. Smrt však není černou oponou, za kterou se nachází jen nicota. Pro ni byla slavnostní branou, která ji zvala k Otci.
Často vám naskočí husí kůži a budete se nutit, abyste pokračovali. Ne proto, že děj bude nudný, ale kvůli tomu, že tolik bolesti a utrpení by položilo kohokoli. Jsme "odchovaní" na zprávách plných katastrof a kultury smrti, ale tato biografie není o strachu. Biskup Štefan Sečka řekl, že přátelství s Kristem neznamená strach, ale radost a klid. A právě ty jdou cítit z každé fotografie obrázkové přílohy.
Chiara se nikdy nestylizovala do pozice trpitelky a mučednice. Byla dokonce naštvaná, pokud ji už během jejího života považovali za svatou. Můžeme se dočíst i o jejích slabých chvílích a pocitech beznaděje. Jakkoliv, byla to silná žena plná důvěry v Boha a odhodlání. Odhodlání dát do sázky všechno. Věděla totiž, že kde se nachází její poklad, tam bude i její srdce.
Byla posilou a inspirací pro druhé, až mnozí nechápali, s jakou radostí doprovázela své děti na věčnost. Spolu s manželem, oba oblečeni do bílého, hráli a zpívali na pohřbech Marie Grazie Letizie a Davida Giovanniho.
Přes Chiarinin příběh na nás dýchá svědectví naděje, protože jsme se nenarodili pro zánik. Smrt už nemá nad námi žádnou moc, pokud se svěříme Bohu. On nám přece slibuje narození se pro nebe.
Pokud neumíte najít klid, vezměte a čtěte toto 170-stranové dílo. Sáhněte po něm, pokud se obáváte budoucnosti. Studujte jej, pokud se bojíte nečekané smrti.
Možná tato recenze vznikla jen díky tomu, že jeden kněz doporučoval přečíst si publikaci, jejíž titulní stranu zdobí hezká usměvavá žena s přelepeným okem. Možná procházíte text řádek po řádku, aby vás přesvědčil, že cokoli hlásá šílený svět, nemusíme se třást a trhat si vlasy od zoufalství. Ne možná, ale určitě. Protože ani tuto recenzi nečtete náhodou.
autor: Lívia Šimčeková
Kniha:
Simone Troisi - Cristiana Paccini: Chiara Corbella Petrillo. Narodili sme sa a už nikdy nezomrieme. LÚČ 2014.
o knize - možnost objednání
Převzato z
postoy.sk, 11. dubna 2015,
článek naleznete
zde.
