Ďábel je vytříbený teolog

Papež František mluví o ďáblu, avšak církev všeobecně se o něm zmiňuje stále méně, prohlašuje sicilský exorcista o. Benigno Palilla. Františkánský kněz se účastní kurzu, který v tomto týdnu probíhá na Evropské univerzitě v Římě.





Již po desáté jej organizuje institut Sacerdos, tentokrát na téma „Exorcismus a modlitba za osvobození“. Seminář pro kněze i laiky seznamuje s exorcismem z teologického a vědeckého pohledu, avšak zároveň varuje před masovým šířením okultismu, esoterismu a satanismu.

“Možná se v církvi málo mluví o zlém duchu, protože to neděláme my kněží a řeholníci, ani v těch případech, kdy nám to liturgie povoluje. Ďábel skutečně existuje, jak to učí také Katechismus katolické církve, publikovaný za pontifikátu Jana Pavla II. Když katechismus komentuje poslední prosbu Otčenáše, „zbav nás od zlého“, vysvětluje, že zlo v této prosbě není nic abstraktního, nýbrž naopak označuje osobu, satana, zrádce, o kterém Ježíš mluví. Uvědomuji si, že když někdo není v přímém kontaktu s ďáblovou existencí, je to pro něj zjevně namáhavé. Pamatuji si na jednoho biblistu, který se účastnil tří exorcismů. Nikdy je sám nedělal a potom se mi svěřil: „Něco jiného je o tom studovat v knihách, něco jiného je setkání s realitou“. Nejnebezpečnější zbraní v ďáblových rukou není posedlost v jejích různých stupních, ale pokušení k hříchu. Hříchem nás ďábel skutečně ovládá, vstupujeme do jeho moci.“

Co je to exorcismus? Stejně jako se často popírá ďábel, nemluví se také o modlitbě za osvobození a obřadu exorcismu…

“Exorcismus je veřejná modlitba církve, a tudíž liturgie. Exorcista v oné chvíli zastupuje celou církev, a to prostřednictvím přesně daného obřadu. Něco jiného je naopak modlitba za osvobození, což je soukromá modlitba, kterou pronáší jednotlivec. Není to modlitba stanovená církví, a proto může být spontánní, nebo si věřící může kupříkladu vybrat nějaký biblický žalm a soukromě se ho pomodlit.“

K exorcismu se jistě dospívá pouze v mimořádných případech…

“Samozřejmě! Především nelze začít s exorcismem, pokud neexistuje jistota, že se jedná o skutečný případ posedlosti. Exorcismus ve své invokativní formě – nemluvím nyní o imperativním vymítání – může být použit také jako diagnostický nástroj. Určité prvky, typické pro posedlost ďáblem, se totiž objevují především v průběhu exorcismu. Tedy, pokud zde démon působí, při exorcismu vyjde na povrch. Potom především nakládáme s odporem dané osoby vůči všemu posvátnému. Osobně navíc používám jeden prvek, který mne naučil můj učitel, O. Matteo La Grua. Vyžaduji odpovědi od jedné z osob – lékař by řekl, že se tu jedná o případ rozdvojené osobnosti. A tyto odpovědi jsou mnohdy teologicky velice hluboké…“

Je ďábel vybroušený teolog?

“Ano, a člověk proto začíná chápat, že se tu nejedná o patologii či rozdvojenou osobnost, nýbrž právě o osobu zlého ducha, o kterém bible hovoří. Vzpomínám si na jeden konkrétní případ, kdy mi ona osoba řekla: „Tento člověk je můj a nedám ti ho“. Reagoval jsem: „Podívej, kdyby to řekl Ježíš, tak bych to pochopil, protože Ježíš za něj dal život. Co tys dal tomuto člověku, abys mohl říci, že je tvůj?“ Odpověď: „Nenávist“. „Když nenávidíš, máš z toho alespoň nějaký prospěch?“, ptal jsem se dále. „Žádný prospěch“, zněla odpověď. Z teologického hlediska by nemocný člověk nikdy nemohl takto odpovědět. Protože jako Bůh nezná nic jiného než lásku – a jeho láska mu nepřináší vůbec žádný zisk, protože je šťastný, nekonečně šťastný – tak ďábel neumí než nenávidět. A ze své nenávisti naprosto nic nevytěží, protože je sám čirá nenávist.“

Jak se bránit před zlem?

“Myslím tak, jak říkají biskupové, tedy hlásáním evangelia. Už kvůli tomu, že mnoho lidí, kteří se účastní okultních praktik, dokonce zároveň chodí do kostela. To znamená, že naše evangelizace není dostatečná, že je nutné vytrvat a pokračovat!“

Uvedl pro naše mikrofony sicilský exorcista fra Benigno Palilla z řádu reformovaných menších bratří
(Frati Minori Rinnovati).

Přeložila Jana Gruberová


Převzato z http://radiovaticana.cz, článek ze 14.4.2015 naleznete zde.