Přinášíme svědectví o tom, že platí: Přičiň se a Pán Bůh ti pomůže. Modlitba je nutná, ale modlitba bez práce je málo.
Jel jsem opět navštívit nemocného spolubratra Benedikta do charitního domu ve Staré Boleslavi. Do Prahy jsem jel vlakem a dále autobusem. V domově, který není daleko od konečné stanice autobusu, jsem se zeptal sestřičky, které jsem chtěl dát finanční příspěvek pro domov, co bych měl jít koupit pro nemocného, abych mu udělal radost. "Kupte mu něco dobrého k pití, má často žízeň," poradila mi sestra. Pak sáhnu do kapsy, do druhé, do zimníku - peněženka nikde. Hrůza! Musel jsem ji nějak ztratit v autobuse, kde jsem z ní ještě bral peníze na jízdenku. Co budu teď dělat? Nemám ani na zpáteční cestu. Nemohu doufat a čekat, že snad ten, kdo peněženku v autobuse našel, že mě ji přinese. To je nemožné.
Šel jsem tedy do kaple poprosit Pána Ježíše, pro kterého není nic nemožné, aby mi nějak pomohl a poradil, co bych mohl a měl v dané situaci udělat. Za chvilku mě napadlo, že jsem mohl ztratit peněženku cestou od autobusu k domovu. Hned jsem vyběhl ven a pozorně jsem procházel cestou, po které jsem před pár minutami přišel. Má peněženka tam však nebyla. Co když mě vypadla při výstupu z autobusu? Marně jsem prohlédl celé nástupiště. Možná ji tam někdo našel a odevzdal paní u pokladny? "Blázínku," řekla mi paní pokladní, "deštníky, tašky a jiné zapomenuté věci nám nosí, ale peněženky? Ty ne." Zůstal jsem stát u okénka a bezradně jsem uvažoval, co dál. Myslím, že v té chvíli přišla pomoc od Všemohoucího. Paní pokladní se mě najednou zeptala: "Kterým autobusem jste přijel?" "Odjížděl jsem z Prahy v osm hodin," odpověděl jsem. Číslo autobusu jsem si nepamatoval. "Tento autobus teď stojí ještě na autobusovém nádraží, které je až na břehu Labe. Když si pospíšíte, mohl byste ho tam ještě stihnout."
Hned jsem vyběhl, spěchal jsem, jak jen jsem mohl, chvílemi jsem i běžel, až jsem celý zpocený dosáhl cíle. Vrátný mě však nechtěl do dvora, kde stálo několik autobusů, pustit. Nakonec mi ale autobus ukázal. Když jsem k němu došel, velice mě překvapil řidič, který stál ve dveřích s mou peněženkou v ruce a řekl mi: "Tak vy jste si přišel pro svou peněženku? Tady ji máte." Nevěděl jsem, jak mu mám dostatečně poděkovat, ale velkou radost jsme měli oba. Nabízel jsem řidiči nálezné, ale on odmítl něco přijmout.
Vrátil jsem se do domova, v kapli jsem poděkoval Pánu Ježíši za jeho rady a pomoc při hledání ztracené peněženky. Potom jsem šel pobesedovat s ležícím bratrem Benediktem. Povídali jsem si a přitom jsme popíjeli limonádu, co jsem pro něj cestou nakoupil a pak jsem předal sestřičce svůj dárek pro domov.
Kdybych zůstal v kapli a stále se tam modlil za nalezení ztracené peněženky, ale hledat bych nešel, byl bych si musil vypůjčit peníze na cestu domů. Zakusil jsem tedy pravdivost pořekadla: Přičiň se a Pán Bůh ti pomůže. Modlitba je nutná, ale modlitba bez práce je málo. Proto platí: Modli se a pracuj, udělej, co udělat můžeš a Bůh ti pomůže udělat to, co sám udělat nemůžeš.
Xaver
