Zamyšlení nad evangelie 3. neděle velikonoční.
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli uvěřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu? „ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mě psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech .“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. (Lk 24,35-48)
Nedivme se rozpakům apoštolů, když se náhle před jejich zrakem objevil Ježíš. My bychom na jejich místě asi jinak nereagovali. Uplynul ještě krátký čas od chvíle, co viděli svého Mistra opuštěného umírat na kříži. Strach, bolest i zklamání jim zavřely oči.
Je pravda, že slyšeli vyprávění těch, kteří se zmrtvýchvstalým Ježíšem setkali, ale přece jen po dramatu Velkého pátku se jim těžko věřilo, že Ježíš skutečně zvítězil nad smrti. Teď On přichází mezi ně… Bázeň, radost a dojetí se střídají – Ježíš přišel – všem jim vysvětluje a odhaluje smysl slov, která k nim dříve mluvil. Tehdy jim otevřel mysl a oni pochopili, za jakou cenu byl vrácen život člověka. Učedníci jsou vyzváni, aby o tom svědčili.
Není to pro ně nikterak jednoduché. Leccos musejí snést, mnozí za to položí i život, ale způsob, jakým o tom hovoří, dává jasně tušit, že doopravdy potkali živého Ježíše. Přesvědčivost jejich katecheze přibližuje Boha lidem a k tomu přiblížení jsme vyzváni i my.
Sami pozorujeme kolem sebe, jak se pojem Boha vytrácí z vědomí lidí. Jejich představy se často kryjí s postavičkami z filmu francouzského kreslíře a karikaturisty Jeana Effela.
Někdy se mluví o „smrti Boha“ – a přitom dnešní člověk tolik tápe a hledá řešení života – vidí, že si sám nevystačí. Potřebuje mít někoho, kdo ho přijme, pochopí a bude mít rád. A to jediné dosáhne v životě ve společenství s Bohem, který je plný lásky a milosrdenství. Náš Bůh je Bohem radosti, pravdy, dobra a krásy… Vidíme to kolem sebe… Odlesk toho všeho nosíme i my.
Nakolik mu věříme, natolik se to projevuje v našem životě. Okolí vnímá, jak každý z nás svou víru žije. Vypozorují to blízcí doma i spolupracovníci v zaměstnání. Podle našeho projevu si udělají druzí o nás obrázek. Jsme-li smutní, jsme-li škarohlídy, nebo nadáváme na všechno možné – pak analogicky z toho vyplyne, že s naší vírou není všechno pořádku. A naše víra přece není šedivá. ta dává dynamiku našemu životu. Nejde nám o atraktivnost, ale o věrnost Tomu, který nám zasáhl srdce a dává jiskru do života. V něm se stáváme lidmi v tom pravém slova smyslu.
Kdo nás vidí,
ať vidí, jak vypadá evangelium,
křesťanský život – Ježíš!
