Promluva papeže před modlitbou Regina Caeli, nám. sv. Petra na velikonoční pondělí.
Drazí bratři a sestry, dobrý den a ještě jednou požehnané Velikonoce!
Na Velikonoční pondělí nám evangelium (srov. Mt 28,8-15) podává, jak ženy, které se vydaly k Ježíšovu hrobu, zjistily, že je prázdný, a uviděly anděla, který jim oznámil, že Ježíš vstal z mrtvých. A když se rozběhnou podat tuto zprávu učedníkům, potkají samotného Ježíše, který jim říká: „Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí“ (v.10).
Galilea je periferií, kde Ježíš začal kázat a odkud se bude evangelium vzkříšení znovu šířit, aby dosáhlo ke všem, a každý se mohl setkat se vzkříšeným Ježíšem, který je přítomný a činný v dějinách. I dnes je tady na náměstí s námi.
Taková je tedy zvěst, kterou církev opakuje od prvního dne:
„Kristus vstal z mrtvých!“ A v Něm jsme křtem vstali z mrtvých také my. Přešli jsme ze smrti do života, z otroctví hříchu do svobody lásky. Taková je dobrá zvěst, kterou jsme povoláni nést druhým do každého prostředí oživováni Duchem svatým. Víra v Ježíšovo vzkříšení a naděje, kterou nám přinesl, je nejkrásnější dar, který křesťan může a má nabízet bratřím. Všem a každému! Neochabujme tedy a opakujme: Kristus vstal z mrtvých“ Opakujme všichni společně – dnes na tomto náměstí – Kristus vstal z mrtvých! Opakujme to slovy, ale především svědectvím svého života.
Radostná zvěst o zmrtvýchvstání by měla vyzařovat z naší tváře, z našeho cítění a našich postojů, ze způsobu, jak jednáme s druhými.
Kristovo vzkříšení zvěstujeme, když Jeho světlo prozařuje temné chvíle našeho života a můžeme jej sdílet s ostatními; když se dovedeme smát s tím, kdo se směje a plakat s tím, kdo pláče; když jdeme spolu s tím, kdo je zarmoucen, a hrozí mu, že přestane doufat; když vyprávíme svoji zkušenost víry tomu, kdo hledá smysl a štěstí. Svým postojem, svým svědectvím, svým životem, říkejme: Ježíš vstal z mrtvých! A říkejme to celou duší.
Prožíváme dny Velikonočního oktávu, během nichž nás provází radostné klima Zmrtvýchvstání. Je zajímavé, že liturgie považuje všech těchto osm dní za jediný den, aby nám pomáhala vstoupit do tajemství a do srdce i do našeho života se nám vtiskla Jeho milost.
Pascha je událost, která přinesla každé lidské bytosti, dějinám i světu radikální novost, totiž triumf života nad smrtí. Je to slavnost probuzení a znovuzrození. Nechme svůj život uchvátit a proměnit Vzkříšením!
Prosme Panenskou Matku, mlčenlivou svědkyni smrti a vzkříšení svého Syna, o růst velikonoční radosti v nás. Učiníme tak nyní modlitbou Regina Caeli, která během velikonoční doby nahrazuje modlitbu Anděl Páně. V této modlitbě zní aleluja jako refrén a obracíme se k Marii prosbou o radost, protože Ten, kterého nosila ve svém lůně, vstal z mrtvých, jak slíbil, a svěřujeme se do Její přímluvy. Naše radost je vskutku odrazem Mariiny radosti, protože Ona s vírou opatrovala a uchovává události spojené s Ježíšem.
