"Bůh pravděpodobně není. Proto se přestaň trápit a užívej si život." Takový nápis se objevil před pár lety na autobusech v několika evropských velkoměstech. Křesťanské Velikonoce jsou oslavením skutečnosti, že nejen pravděpodobně, ale opravdu Bůh není. Otázka spočívá v jediném: Kde Bůh není?
Dobrodruh Archer (Leonardo DiCaprio) ve filmu Krvavý diamant v dojímavém rozhovoru s novinářkou Maddy (Jennifer Connelly) řekne, že není v Africe. Při vzpomínání na bratrovražedné boje na černém kontinentu, kterých se v minulosti účastnil a které na různých místech nadále probíhají, se zamyslí:
"Někdy se sám sebe ptám, zda Bůh nám někdy odpustí, co jsme si navzájem udělali. Pak se podívám kolem sebe a uvědomím si, že Bůh už dávno toto místo opustil."
Pokud je život poznamenán hrůzou a utrpením, mnozí pochybují o Boží přítomnosti a jeho starostlivé ochranné ruce. Pokud se zase máme dobře, bezproblémově, s Bohem se nepočítá už vůbec, protože by nám jen překážel v
"užívání si" života. A Ježíšův příběh nám dosvědčuje, že Boží přítomnost ve světě není cosi automatického ani jednolitého. Právě naopak, Bůh vstupuje do přítomnosti člověka, ale zároveň se zdá, jako by v ní často nebyl.
V životě?
Emmanuel - Bůh s námi, již od svých prvních dní dokazuje tuto tajemnou nepřítomnost. Herodova armáda dorazí do jeskyňky pár dní po jeho narození, avšak ta je už prázdná, není ho tam, a proto musí být povražděno množství malých chlapců. Tváří v tvář Betlémskému masakru těžko neříct "Bůh není". Následuje třicet let, když už je tady, ale ještě nekoná. Tři desetiletí je Bůh vtělený do lidské kůže, neznámý světu. Jen Marie s Josefem nad ním bdí a když se jim ve svých dvanácti letech ztratí a tři dny ho není, nakonec ho najdou v Jeruzalémském chrámu. Až jako dospělý muž křtem veřejně odhalí svou božskou identitu, ale vzápětí se vytrácí a čtyřicet dní tráví v samotě na poušti. Taková je a snad vždy bude Ježíšova přítomnost na světě, poznamenaná častou a různorodou nepřítomností.
Drama jeho života se stupňuje, když se vrchnost rozhodne chytit ho za každou cenu. On se stále ukáže, ale v rozhodujících chvílích opět uniká.
"Odešel a skryl se před nimi" (Jan 12,36b).
"Zase ho chtěli chytit, ale on se jim vymkl z rukou" (Jan 10,39). Na Kalvárii, bezmocně přibit ve smrtelné agónii vykřikne:
"Bože můj, proč jsi mě opustil?" (Mk 15,34). Dívající se ho provokují:
"Jestliže jsi Boží Syn, sestup z kříže" (srov. Mk 15,29-32). Jenže on z něj nesestupuje, ale sestupuje "do smrti" jako každý člověk a v té chvíli Boží nepřítomnost ve světě dosahuje svého vrcholu. Pohřbí ho jako každého smrtelníka. Tím, že byl v hrobě, se naplnily slova žalmisty
"pokud vystoupím na nebesa, ty jsi tam; pokud sestoupím do podsvětí, i tam jsi"(Ž 139,8). Takto zašel nejníže, jak se dalo.
V hrobě!
Jenže platí i další verš:
"... nenecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení" (Ž 16,10). Ten, který byl v hrobě, už tam není, protože je Bohem. V neděli ráno k hrobu přicházejí ženy, aby ho pomazaly. O pomazávání a balzamování zesnulých věděli nejvíce Egypťané, pro které byl faraón samotným Bohem. Když zemřel, bylo nutné jeho tělo uchovat co nejdéle, proto ho balzamovali, aby vonělo, aby se rozpadávalo co nejpomaleji. Dodnes jsou vědci překvapeni ze zachovalosti mumií. V knize Genesis se dozvídáme, že i patriarchu Jakuba lékaři balzamovali po jeho smrti čtyřicet dní (srov. Gen 50,2-3). Tam kdesi pramení zvyk balzamovat olejem mrtvolu, aby byla co nejdéle "živá". Ale jak pomazat mrtvolu, která zmizela?
"Hledáte ukřižovaného Ježíše Nazaretského? Vstal z mrtvých. Není zde " (Mk 16,6). Ježíše není, není tam, kde by ho člověk očekával, opět se mu vymkl z rukou, jako mnohokrát předtím. A tento jeho útěk je nejradostnější možnou zprávou: Není v
hrobě. Jeho únik ze smrti znamená, že není vázán na žádné místo ani časový úsek. Jeho moc, moc vzkříšení a vítězství nad smrtí, je dostupná a přítomná vždy a všude. Tedy platí: Bůh není, ale jedině v hrobě. Všude jinde je.
Člověku, který tvrdí opak, Písmo svaté nekompromisně odkazuje:
"Blázen si v srdci říká« Boha není »" (Ž 14,1 a 53,1). Pokud je Boží nepřítomnost reálná jedině v hrobě, pak přesvědčení o jeho nepřítomnosti na jiném místě je jen subjektivním pohledem. Na druhé straně, víra v jeho zmrtvýchvstání a tedy v jeho všudypřítomnost a moc nad vším je opravdovou moudrostí. Pokud věřící postaví svůj život na poselství Velikonoční neděle, tehdy je moudrým v nejvznešenějším smyslu tohoto slova.
Autor: Peter Fogaš - kněz působící v Košické arcidiecézi
Převzato z
postoy.sk, 4. dubna 2015,
článek naleznete
zde.
