Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: "Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?" (Iz 58,6). Ježíš - nevinný beránek dovolil, aby se mu stalo všechno zlo - nechal se ukřižovat a opravdu zemřel, aby nám přinesl dar odpuštění. Odpuštění Otcovo i způsob, jak vůbec dokázat odpustit druhým.
Je nějaká nepravost, která se Ti stala a Ty jednoduše nemůžeš odpustit? Bůh zažil každou z nich! Posmívají se Ti, pomlouvají a osočují Tě - zničili Ti pověst a dobré jméno? Ježíšovi to dělali během celého jeho pozemského života, strojí proti Tobě intriky a za dobro Ti odplácejí zlým? Ježíše poslali na kříž ti, kteří viděli a zažívali jeho zázraky. Okradli Tě? Z Ježíše strhli i spodní oděv. Využívají Tě? Celé zástupy stály o to, aby se jich Ježíš dotkl, uzdravil, nasytil je, ale kde byly, když ho vedli na Kalvárii? Zradil anebo podrazil Tě Tvůj přítel? Nechal Tě někdo "ve štychu", když jsi to nejvíc potřeboval? Ježíš to zažil s Jidášem, Petrem a ostatními učedníky. Zranil někdo tvoje nejbližší? Ježíš věděl, jak Jeho Otec trpí. Zavinil někdo smrt Tvého dítěte? Nebeský Otec se musel dívat, jak Ježíše ukřižovali. Neexistuje jediná nepravost, které by ON nerozuměl a nezkusil.
Svoboda je nádherný Boží dar, který se však dá dobrovolně jednoduše rychle ztratit... Stačí jen malé rozhodnutí neodpustit. Odpuštění v mnohých případech vůbec není lehké, ale je nezbytné.
Boží Slovo jasně hovoří, že jestliže neodpustíme ze srdce svým bližním, ani náš Otec v nebesích nám neodpustí (Mt 6, 15). Neodpuštění nás spoutává a spoutává i člověka, kterému se zdráháme odpustit.
Jak se dá odpustit?
Je mnoho malých i velkých okolností, za kterých se nám zdá nemožné odpustit. Zde si však musíme uvědomit několik omylů, které při procesu odpuštění děláme:
-nemůžu mu odpustit, protože neuznal vlastní vinu,
- odpustím mu, když se mi i on omluví,
- ten člověk si nezaslouží odpuštění,
- dokonale (odpustí a zapomíná) odpouští jen Bůh, navenek se s tebou smířím, ale v srdci si nechám k tobě vykřičník
Jediná "strategie", která při odpuštění funguje, je uvědomit si, jak nám odpustil Ježíš: odpustil nám DOPŘEDU, VŠECHNY skutky, slova a myšlenky vůči Němu, bez podmínky zda to budeme litovat a potom za nás položil život. Často máme problém odpustit, nebo zapomínáme, že jsme většími dlužníky než ten člověk, na kterého máme těžké srdce. Dokonce i když něčí vinou přijdeme o někoho z našich nejbližších - ten člověk nám takovou bolest způsobil jednou, my svými hříchy přibíjíme Ježíše o mnoho častěji - a On ví, že to uděláme znovu - a i tak nám odpustí. A náš dobrý Bůh ví, že jen toto je způsob, jak se vůbec dá žít život tady na zemi - žít ho v neustálém odpouštění.
Tedy - když odpouštíme, odpouštějme podobně:
Nahlas vyslovme "(jméno) odpouštím Ti všechno, co jsi mi udělal nebo sis o mě myslel (můžeme vyjmenovat konkrétně) a rozhoduji se nemít s neodpuštěním nic společného, neboť je to něco, co se Bohu nelíbí a On sám mi odpouští o mnoho více než já Tobě. Propouštím Tě na svobodu. Duchu Svatý, prosím, přijď a uzdrav zraněná místa v mém nitru i nitro tohoto člověka, naplň nás pokojem a láskou. Amen".(a když se ti s trpkostí i přesto budou připomínat některé věci z konfliktu s tímto člověkem, konkrétně je pojmenuj a zopakuj toto rozhodnutí odpuštění).
Odpustím, ale nezapomenu?
Odpuštění vyžaduje i zapomnění a nepřipomínání si toho, co nám udělali, jen tak se může uzdravit i naše nitro - avšak na dané věci se můžeme samozřejmě poučit - např. spornou věcí bylo, že jsme si od kamarádky, která prodává kabáty a my doufali, že nám dá "přátelskou cenu"- proto jsme se ani dopředu na cenu neptali. Když přišlo na placení, nejen, že cena nebyla přátelská, ale byla dvojnásobkem toho, než ta stejná věc stála ve vedlejším obchodě. Do budoucna si nemusíme hned říkat - od ní nic nekoupím, ale dopředu se zeptám, kolik věc stojí a jestli je možná nějaká sleva - a když ne, věc si můžeme koupit jinde, vždyť tuto osobu nepovažujeme za kamarádku jen proto, že ji chceme využít v této věci.
Převzato z
mojakomunita.sk, 17. března 2015,
článek naleznete
zde.
