Pokračujeme v pohledu na tři
munera, tři úřady otcovství, které nám byly odhaleny v životě a službě Ježíše Krista, se dnes soustředíme na munus sanctificandi - otcovu povinnost posvěcovat svou rodinu.
Ježíšovo kněžství
Předtím, než bychom mohli porozumět tomu, jak se otec v rodině chová jako kněz, je důležité, abychom nejdříve pochopili Ježíšovo velekněžství. Jako každý kněz Ježíš stojí mezi Bohem a člověkem, nabízejíc oběť na zadostiučinění za hříchy lidí. Na Kristově kněžství je však unikátní to, že obět, kterou nabízí, není nic jiného než on sám. Na kříži a ve mši sv. je Ježíš nejen knězem, ale i obětí, tím, který nabízí jakož i tím, který se nabízí. Žádný jiný kněz toto o sobě říci nemůže.
Ale proč vůbec potřebuje Ježíš nabízet sama sebe? Kvůli hříchu. Stačí jen letmý pohled na lidskou zkušenost, abychom si uvědomili, že lidstvo má s hříchem problém. Rodíme se zlomení a inklinujeme ke zlu. Bez Boží milosti nedokážeme nikdy nic dobrého udělat. Každá lidská bytost to do určité míry ví a velká část lidských dějin se dá popsat jako snaha zbavit se hříchů.
Kvůli našemu hříšnému stavu potřebujeme kněze, aby provedl to, co my nemůžeme - aby obětoval dostačující oběť na odčinění našich hříchů. Přesně to pro nás udělal Ježíš na kříži a činí tak i nadále v každé mši sv. Skrze Kristovu oběť, ve které obětuje sama sebe, můžeme dosáhnout posvěcení, odpuštění a nakonec i spásu.
Otec jako kněz
Doposud jste si možná mysleli:
"To je pěkná teologie, ale co přesně to má do činění s otcovstvím?"
To je dobrá otázka. Odpovědí na ni je, že jako otcové jsme povoláni napodobovat Ježíše Krista nabízením modliteb a obětí za naše rodiny. Jsme povoláni usilovat o jejich posvěcování tím, že jim budeme láskyplně a obětavě sloužit - právě tak jako nás svou obětí zachraňuje a posvěcuje Ježíš.
Z praktického hlediska má tato obětavá služba otcovství tři formy: modlitbu, oběť a svědectví.
1. Modlitba - 1) Musíme se modlit za své rodiny prosíc Boha, aby je učinil svatými a Jemu milými. Kolik povolání se zrodilo, kolik svatých je a bylo na světě díky modlitbám svatých a milujících otců? To ví jen Bůh. Faktem však je, že z velké části se povolání sv. Jana Pavla II. přičítá tomu, že se budil uprostřed noci a viděl svého otce v hluboké modlitbě.
2. Oběť - 2) Měli bychom nabízet oběti za posvěcování a spásu našich rodin. Jak jsem již
napsal, oběť dává energii, váhu a sílu našim modlitbám. Vynechat jedno jídlo nebo odepřít si dezert skutečně není tak těžké, ale může to přinést ovoce v duchovním životě tvé manželky a dětí, které přetrvá.
3) Svědectví- Nakonec to, jak žiješ svou katolickou víru, bude mít trvalý účinek na tvé děti. Pokud si ve svém duchovním životě líný, pokud si myslíš, že fotbal je důležitější než účast na mši svaté, pokud špatně zacházíš s druhými, tvé děti to bude učit, že Bůh není až tak důležitý. Samozřejmě, věrně žít život v katolickém duchu není snadné a vyžaduje to od nás hodně. Proto primární obětí, kterou jako otec musíš přijmout, je to, že budeš brát svůj duchovní život vážně, následujíc Krista celým svým srdcem.
Závěr
Skrze oběť sebe samého nám Ježíš dává život. Jako otcové také můžeme našim rodinám dávat život a duchovní zdraví, ačkoli nepřímým způsobem - prostřednictvím našich modliteb a obětí. Nejvíc ze všeho jim však můžeme nabídnout obětavý příklad dobře prožitého života.
autor: Sam Guzman
Převzato ze
zastolom.sk, 10. března 2015,
článek naleznete
zde.
Také vyšlo:
Tři úřady muže. Část první: Otec jako prorok
Tři úřady muže. Část třetí: Otec jako Král
