"Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?"(Iz 58, 6-7)
Můžeme zůstat lhostejnými vůči utrpení jiných? Ne, pokud žijeme s Ježíšem. Samozřejmě nemůžeme pomoci každému, vyřešit všechny problémy a vyřešit je úplně, ale nemůžeme se spokojit s tím, že my se máme fajn, případně - že si řešíme jen ty své. Učme se od Ježíše - Božího Syna - všímal si potřeb a problémů v prostředí, ve kterém se nacházel a pomáhal je řešit.
I my se nacházíme v jistém prostředí, máme svou rodinu, své spolužáky, kolegy, sousedy, známé a přátele a často se setkáváme i s cizinci, pro které může být naše povzbuzení důležitější, než si myslíme.
Povzbuzení, naděje a soucit mají velkou moc a jsou prostředkem, který se výslovně líbí Bohu.
Pomoz mi odpustit
Pro mnohé je odpuštění náročným úkolem a zůstáváme raději v následcích neodpuštění. Někdy se nám zdá pro velikost bolesti, kterou jsme cizí vinou zažili - nemožné danému člověku odpustit. Jak se dá odpustit někomu, kdo vytuneloval společnou firmu a my jsme zůstali několik měsíců bez vyplacené mzdy a ve vážných finančních problémech ..., jak odpustit manželovi, který opustil manželku i děti, jak odpustit násilníkovi, který nám zastřelil syna při přepadení pošty? Jedině tak, že budeme důvěřovat Ježíši, že to je to nejlepší, co pro SEBE můžeme udělat a zároveň, když si uvědomíme, že my přece dlužíme cenu života také - to Ježíš za nás a naše nepravosti zemřel - Boží Syn, nevinný, ten, který nikomu nikdy neublížil, nelhal, jednoduše ten, který si ničím nezasloužil, aby ho ukřižovali. Pomoci někomu odpustit je skutkem lásky, který přinese do jeho života mnoho svobody a požehnání a dá mu sílu kráčet dál.
Moc povzbuzení
Jak dobře padne, když nás někdo povzbudí v dobrém nebo povzbudí, že něco bude dobré. Společnosti umí "změřit", jestli je jejich marketing a produkt dobrý podle zisku z jeho prodeje, svým rodičům, sourozencům, duchovnímu vůdci, přátelům to musíme říci my. Že jsou vzácní, že díky nim jsme se mohli vyhnout chybám, ušetřit čas, peníze, najít dobrou práci, zažít požehnání ve vztazích.
Soucit
Jakékoliv věci naše okolí prožívá, Bůh je větší a má řešení. Neodsuzujme a neposuzujme situaci pouze podle přirozených věcí, ale počítejme s Boží pomocí. Tak jako věřící lékařka povzbudí neplodnou maminku, že má věřit, přestože hodnoty jejího vyšetření jsou beznadějné - a ona má nyní 3 krásné dětičky k Boží slávě. Buďme blízko a dávejme zažít VÍRU - vždyť ta hory přenáší.
Úkol na tento týden
Buďme vnímaví ke svému okolí:
1. Pokud víme o někom, kdo má problém odpustit, zkusme mu citlivě pomoci.
2. Povzbuďme při osobním setkání, mailem, telefonátem, sms lidi, kterým máme být za co vděční.
3. Dodejme víru těm, kteří jsou v těžké životní situaci a modleme se s nimi.
Autor: Martin Lojek
Převzato z
mojakomunita.sk, 2. března 2015,
článek naleznete
zde.
