Zamyšlení nad evangeliem 3 neděle postní - cyklus B
Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“
Ježíšovi učedníci si vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty, že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve, až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.
Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku. (Jan 2,13-25)
Kristus, když vstoupil do Božího chrámu a viděl tam nepořádek lotrovnou peleš, pověděl: „Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je napsané: „horlivost pro tvůj dům mě stravuje“ (Jan 2,16-17).
Horlí za očistu Božího domu. Dům má hlubokou symboliku. Lidé staví domy kvůli bezpečí, jistotě, pohodlí, rodinné atmosféře… Nemít dům je bolestné, ale nemít domov je tragické. Proto Ježíš ujišťuje: „V domě mého Otce je mnoho příbytku…“ Pozemské domy jsou znečišťované: přílišnou láskou k penězům, hádkami, závistí na požitcích, alkoholem, hlučnou hudbou…
Je potřebné očistit nejen nezřízenou lásku k penězům, neboť ona je kořenem všeho zla. Experti v jedné Biblické instituci zjistili, že modlitba je v Písmě Svatém vzpomenuta 200 krát, nebo – náš cíl 400 krát, ale o penězích se hovoří 2500 krát. To je velmi varující, proto je potřeba nápravy, obnovy, očištění!
Velký kontrast v tomto problému nabízí film Amadeus. Jde v něm o dva hudební skladatele, Salieriho a Mozarta. Salieri touží být nejslavnější skladatel. Věří v Boha a uzavírá s ním smlouvu: Budu dobrý, zachovám Bože Tvoje přikázání a ty mi dáš úspěch – slávu. Nějaký čas mu to vychází. Ale přijde na scénu Mozart. Mládenec, který žije uvolněně, poživačně, ale jeho hudba je fascinující. Salieri se mění, naplňuje ho závist a zlost nejen vůči Mozartovi, ale vůči Pánu Bohu. Ve svém nitru si vytváří plány: Musím znemožnit a zničit Mozarta. Ten po čase umírá a Salieri žije dál. Je opět dvorním skladatelem ve Vídni, ale jeho skladby se nedají porovnat s Mozartovými.
Obchodnický vztah nás každého jednoho poznamená i ve vztahu k Pánu Bohu, ale ten vztah se nám nelíbí a odsuzujeme ho jen u druhých. U sebe ho umíme tolerovat! Toto se musí očistit – musíme vyhodit ven tu lotrovnou peleš! Je potřebné zbavit se zla, hříchu, zlozvyku a připoutanosti k nečinnosti.
Sv. Anzelm pozoroval jednoho chlapce, který vypouštěl z ruky ptáčka. Ten, když pocítil volnost, vzlétl k obloze, ale chlapec mu předtím přivázal šňůrku na nožičku. Když lítal ve vzduchu, chlapec ho násilím stáhl na zem. Marně třepal křídli a bránil se. Při této hře jednou nezachytil konec šňůrky a ptáček mu uletěl. Biskup si tehdy pověděl: „Není dobré vzdávat se. Je potřebné odtrhnout se od připoutanosti. Nenechme se zotročit.“
Postní čas je vhodnou dobou osvobodit se od různých naších připoutaností, nepořádku i lotrovské peleše, jestliže je v našem nitru. Chraňme se Božího hněvu a odstraňujme všechno zlo ze sebe.
S Ježíšovou pomocí nech se i na nás vztahují slova Písma, které můžeme parafrázovat:
„Horlivost pro Tvůj dům – že Tvoje přebývání v mojí duši, mě stravuje.“
