V článku o nedávno zesnulém potratářovi Dr. Williamovi Rashbaumovi, vykonávajícím potraty ve vysokém stádiu těhotenství (
psalo se o něm tady), se autorka Rebecca Paleyová vyjádřila, že pozdní potraty jsou nebezpečnější než rané, také je náročnější je provést bezpečně. To však není důvod, proč je mnoho potratářů nechce dělat. (Článek odráží situaci v USA. Přestože na Slovensku je po 12. týdnu těhotenství
umělý potrat zakázán, (některé výjimky ho také umožňují, pp.)
Technická náročnost však není důvodem, proč mnozí lékaři nechtějí provádět potraty ve druhém trimestru. Co jim dělá starosti je, že s pokračujícím těhotenstvím se plod stále více podobá narozenému miminku...
Představte si to sami. Autorka dále pokračuje:
Zákrok je obludný, to dosvědčí kdokoli, kdo ho viděl, včetně Rashbauma. Jedna z jeho bývalých praktikantek si pamatuje, jak se dívala na potrat vyvoláním porodu na dobře vyvinutých dvojčatech během jednoho horkého letního dne. Soustředěně se přiblížil a metodologicky vytahoval plody kousek po kousku z matčiny dělohy, ignorujíc zděšený šepot asistujícího personálu.
"Jsou to dvojčata. Jsou to dvojčata, "šeptali si mezi sebou. Praktikantka prudce zareagovala, utíkala domů a zvracela. Ptala se sama sebe:
"Je toto správné?"
A potom:
Rashbaum odpuzuje od sebe lidi svými podrážděnými a despotickými způsoby, ale ostatní lékaři jsou rádi, když tam je, aby udělal práci, kterou oni dělat nechtějí.
Potrat vyvoláním porodu je zákrok, který zstánci pro-life označují za "potrat rozčtvrcením," protože probíhá rozkouskováním dítěte lékařskými kleštěmi.
Můžeme jen doufat, že tato praktikantka si bude pamatovat na hrůzu, kterou viděla a nikdy nebude chtít dělat potraty. Článek neuváděl, proč byla tehdy na klinice. Jestli tam přišla s úmyslem sama se stát potratářkou nebo to bylo jen zadání. Doufejme, že sama nebude nikdy tak zatvrzelá, aby čtvrtila nenarozené děti.
Mám podezření, že by nebyla jediná, kdo by takto reagoval na potrat. Vsadil bych se, že většina lidí, včetně většiny podporovatelů potratů, by byla zděšena, kdyby viděli potrat rozčtvrcením. Pohled na kousky nenarozených dětí, které jsou násilně vytahovány z ženského těla, je hrůzostrašný. Možná když praktikantka viděla ohavnou realitu, sama si vybere nedělat potraty.
Zastánci Pro-life potřebují publikovat příběhy a zážitky z první ruky ohledně pozdních potratů. Z osobní zkušenosti jsem při rozhovorech na toto téma zjistil, že většina lidí, včetně pro-choice lidí neví, že potraty v pozdním stádiu jsou povoleny, tím méně, jak jsou hrůzostrašné.
Když je nyní internet dostupný tolika lidem, pro-lifeři skutečně nemají žádnou omluvu, aby nešířili fakta o pozdních (ale i dřívějších) potratech. Mohou vyvěsit linky na pro-life články na Facebooku, poslat informace o potratech nezaujatým kamarádům, dávat příspěvky na online fóra. To je jen několik věcí, které mohou pro-lifeři udělat, aby šířily pro-life poselství. Realita toho, co se skutečně děje při pozdním potratu, je nejlepším argumentem proti nim. Toto je jedna z výhod pro pro-liferů při pokusech dosáhnout zákaz potratů rozčtvrcením.
Vždy, když veřejnost uslyší slova
"potrat rozčtvrcením," objeví se jí živý obraz potratového zákroku v pozdním stadiu těhotenství. Neexistuje nic, čím by pro-choice obhájci mohli protiřečit při slově
"rozčtvrcením" použitém na popis toho, co se dělá dětem v druhém (a někdy i ve třetím) trimestru těhotenství.
LifeSiteNews.com
Převzato z
lifenews.sk, 27. února 2015,
článek naleznete
zde.