Od neděle 22. února do středy 25. února se v Jeníkově konal sportovně-pomocně-duchovní program pro mládež pod vedením katechetky Markéty. Jak jej vidí účastnice Terka s Majdou si můžete přečíst v následujícím článku.
V nedělních odpoledních hodinách jsme po křížově cestě a postním kázání vyrazily spolu s dalšími devíti lidmi do Jeníkova. O půl deváté jsme po dlouhé cestě konečně dojeli na místo. Šli jsme na faru a vybrali jsme si pokoje (my jsme si samozřejmě vybraly nejlepší pokoj), navečeřely jsme se a seznámily s ostatními členy posádky. Všichni šli spát, ale my jsme si ještě potřebovaly sdělit miliony novinek, také to na nás bylo poznat, když jsme se v 7 hodin ráno po čtyřhodinovém spánku nemohly vyhrabat ze společné postele, ale do kostela na ranní chvály jsme přišly jen o 2 minuty později.
Po rozjímání jsme se vrátili na faru na snídani, kde jsme dostali instrukce k pracovnímu dopoledni. Někdo roznášel, nebo skládal dřevo, někdo přikládal, šel do obchodu a někdo vařil. Po brzkém obědě jsme se konečně dočkali lyžování!
Po příjezdu z hor byla mše svatá, které se zúčastnili i jeníkovští obyvatelé, se kterými se poté konalo sezení na faře a večeře. Potom jsme hráli hry a tentokrát jsme šly spát před půlnocí.
Další den bylo dopoledne stejné, jako předchozí. Po obědě jsme se opět vydali na sjezdovku, tentokrát ne na Bouřňák, kde jsme lyžovali včera, ale na Telnici, kde se nám líbilo mnohem více. Po lyžování jsme jeli do Duchcova, předat místním dětem, které vyhrály, ceny za soutěž "Nakresli tři krále", kde měl také zajímavý proslov pan starosta Mgr. Zbyněk Šimbera.
Jeli jsme nakoupit a pak jsme si na faře zahráli hry. Následovala mše, po které proběhla chlebíčkyáda a i přesto, že jsme měly nejchutnější chlebíčky, umístily jsme se na posledním místě. Zahráli jsme si dvě velmi veselé hry, při kterých jsme se všichni zasmáli. Jako každý den jsme se pomodlili večerní chvály, oloupaly jsme brambory na středeční oběd a šly jsme spát.
Ranní pobyt v kostele jsme si prodloužili mší svatou, po snídani jsme se sbalili, uklidili faru a vyrazili na cestu domů, při které jsme se stavili v klášteře v Doksanech.
Prázdniny byly úžasně užité! V Jeníkově se nám všem moc líbilo a už teď se nám po něm mooc stýská.
Těšíme se na další jarní prázdniny v Jeníkově!
Majda a Terka
