Drazí bratři a sestry,
do doby postní jsme vstoupili s pohledem na Pána Ježíše, který prožil čtyřicet dní
na poušti, vítězně zvládal pokušení a pak začal hlásat Boží evangelium:
Naplnil se
čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1,15)
Může nás napadnout: My přece věříme, proto jsme tady. Jak máme uvěřit evangeliu?
Co se od nás ještě očekává? Apoštol Jan, učedník, který byl nejvnímavější pro Ježíšovu
lásku, nám po své zkušenosti říká:
Nemilujte svět, ani to, co je ve světě. Jestli někdo miluje
svět, není v něm Otcova láska. Vždyť všechno, co je ve světě: žádost těla, žádost očí
a honosný způsob života, není z Otce, ale ze světa. (1 Jan 2,15–16).
Jakže, my nemáme milovat svět, když sám Bůh miluje svět? Tentýž Jan přece píše:
Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul,
ale měl život věčný. (Jan 3,16) Ano, Bůh miluje svět, a proto ho chce zachránit. Buduje v něm
Boží království, které má jiné myšlení a jinou kulturu než svět propadlý hříchu. On nenutí, jen zve do svého království, ale upozorňuje, že
svět pomíjí, že na věky zůstává jen ten, kdo koná to, co chce Bůh (1Jan 2,17).
Základním zákonem Božího království je láska, která hledá dobro druhého, která se
nebojí ani oběti. Ježíš sám ukazuje hodnotu každého člověka, když se narodí jako chudý,
když učí, že co uděláme jednomu z nejposlednějších, děláme jemu, když jako mistr
umývá svým učedníkům nohy, když blahoslaví chudé a tiché, lačnící a žíznící po
spravedlnosti, milosrdné, čistého srdce a tvůrce pokoje, ba i ty, kdo jsou pronásledováni
pro spravedlnost, či křivě obviňováni a očerňováni od těch, kteří nepřijali kulturu
Božího království.
Kdo uvěřil evangeliu, má kulturu odlišnou od světa, který se žene za honosným životem
a řídí se jen žádostmi těla. My žijeme ve světě, ale ze světa nejsme, když nás jeho
vyvolení ze světa vyprostilo. (srov. Jan 15,19)
Drazí bratři a sestry,
postní doba má pro nás být dobou intenzivního učení a procvičování Kristova myšlení
a jeho kultury. Nebojme se lišit se od světa a od jeho kultury spějící k zániku, jako to
udělal Noe se svou rodinou, když se zachránili uposlechnutím Božího příkazu vstoupit
do archy, kterou si měli postavit.
Boží království se přiblížilo, my jsme do něj byli přijati
už křtem, ale musíme do něho vstupovat denně svým rozhodováním
myslet a jednat
jako Boží děti.
Připomeňme si, co papež František neúnavně opakuje, že
kritiky, klepy, závisti, žárlivosti,
rivalita jsou postoje, které nemají právo obývat naše domy. To může být důležité
téma pro naše postní snažení.
Pro mnohé je největším pokušitelem k hříchu
internet, který však může být skvělým služebníkem, když se umí dobře užívat, když nezačne člověka ovládat, když mu nekrade příliš mnoho času.
K těžkému hříchu mohou vést nemravnosti, i když jsou jen na obrazovce. Hltání špatných zpráv z jakýchkoliv zdrojů a jejich předávání dál může být nejen projevem hříšné zvědavosti, ale i službou nepříteli Božího království, které se buduje hlásáním radostné zvěsti evangelia. Radost
z násilí či hrubá zábava, kdy těší ošklivost a baví zloba, neodpovídají kultuře Božího
království. Takovými věcmi je správné pohrdat a říkat si: „K vyšším věcem jsem se narodil.“
Postní doba je nejen vhodným časem pro uvědomění si hříšných pout, zlozvyků a chyb,
které je třeba odevzdat Božímu milosrdenství ve zpovědi, ale je to i příležitost k procvičování
pevné vůle potřebné k vítězství nad pokušeními a k růstu v dobrém, k budování ctnosti.
Katechismus říká, že
ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro (KKC 1733).
Získat trvalou a pevnou dispozici není snadné a
vyžaduje to soustavnou výchovu i sebevýchovu.
Ctnost nestačí propagovat, je třeba ji nacvičit. Nejlepší a nejpůsobivější reklamou
ctnosti je sám člověk žijící tuto ctnost přitažlivě. K vybudování ctnosti je důležitá motivace, ale ekonomická nestačí. Je nutné si ctnost oblíbit a probudit v sobě touhu dosáhnout jí.
Zkušení duchovní vůdcové radívali:
Když tě trápí slabost, posiluj vůli. Když tě ohrožuje pokušení, utíkej před ním. Když tě spoutává hříšný zlozvyk, bojuj za svou svobodu.
Až se zlozvyku zbavíš, procvičuj ctnost, která je jeho opakem.
Bratři a sestry,
vezměme letošní postní dobu jako duchovní cvičení. Kdo cvičíte nějaký sport nebo
hudbu, víte, že za jednou se nedá nic naučit a o tréningu jen mluvit, to nepomůže, ale
vytrvalým cvikem se dá dojít ke skvělým výsledkům. Přeji Vám hodně vytrvalosti
v duchovním procvičování, které nemusíte dělat jen sami. Společné snažení třeba v rodině
či s přáteli může hodně povzbudit.
Svatý Pavel nám radí:
Musíte vytrvat ve víře, opřeni o pevné základy a nesmíte se nechat
odvrátit od naděje, kterou vám přineslo evangelium. (Kol 1,23a) A nezapomeňme, Boží království je blízko!
Naději každému z Vás vyprošuje Váš
arcibiskup Jan
Převzato z ACO 2015/01, Příloha č. 1
Naleznete na
http://www.ado.cz/obsah/pastyrske-listy,
tento pastýřský list naleznete
zde.
