Rodičům se narodí dítě, a ti se snaží již od prvního dne mu darovat co nejvíce lásky a spokojenosti. Postupně, jak dítě roste, přicházejí výchovné otázky a problémy. Rodiče učí dítě, co je správné a co ne - jak je správné se chovat ve společnosti, jak pozdravit. Učí ho mluvit pravdu, dělit se s hračkami a vychovat z něj dobrého člověka ... Možná nás to - rodiče, ani nenapadne, ale od prvního dne se snažíme dětem i svým vzorem chování přiblížit morálku.
Vnímá dítě morálku od malička? V jaké míře? Od jakého věku a jak chápe dítě, co je správné a co ne? Jak se vyvíjí morálka u dětí?
Vyvíjí se v několika stupních:
V prvním stupni dítě posuzuje dobře a špatně na základě reakce rodiče - dítě si neuvědomuje, že dělá něco, co nemá, pokud nepřijde nesouhlasná reakce rodiče. Například dítě bude bouchat po klávesnici, aniž by si uvědomilo, že dělá něco, co nemá. A to až do chvíle, dokud ho rodič neupozorní a to buď verbální (nono, nesmíš, pokazí se to ...) nebo fyzicky (odnesete dítě jinam, přenesete klávesnici ...). Obě tyto nesouhlasné reakce dítě vnímá jako formu trestu, napomenutí, proto se většinou dostaví reakce jako pláč, křik a negování. Dítě se takto učí, že ne všechno se může a dá. Později se snaží vyhnout se činnostem, o kterých už ví, že bude následovat váš nesouhlas.
Ve druhém stádiu dítě posuzuje dobro a zlo na základě odměn a trestů. Dítě očekává, že za dobrý skutek bude odměněno. Toto je období, kdy dítě očekává odměnu za své chování. Je dobré dítě motivovat, vysvětlovat mu, proč je chování vhodné či nevhodné. Nezapomínejte, že dítě se učí chovat a posuzovat své i cizí chování. Taková morálka je charakteristická pro děti předškolního věku.
V tomto období nastupuje touha po pochvale či odměně od autority (rodič, učitel, Bůh ...). Člověk v tomto období něco dělá či nedělá, protože u nás v rodině se to nedělá / dělá. Příkladem jsou děti na prvním stupni základní školy a jejich snaha být dobrými, odměňovanými zejména od paní učitelky. Toto je zajímavé období, které nabízí mnoho příležitostí na vysvětlování, přiblížení a učení se. Děti jsou vnímavé, touží po učení, poznávání nového a projevují snahu být co nejlepší.
Během čtvrtého stupně si dítě dělá úsudek o správnosti řízení, které vyplývá z jeho přesvědčení, že řád a pravidla patří do společnosti nebo světa. Dítě vnímá, že dobro lidí je nezbytné pro všechny - nemůžeme krást, protože jak by to vypadalo, kdyby každý kradl - to jsou věty, kterými posuzuje morálku. Je to období, kdy si dítě zautomatizovalo a přijalo pravidla chování v rodině a společnosti.
Morální usuzování se odvíjí od snahy udržet a chránit právo určité skupiny a jednotlivce. Charakteristický typ myšlenky pro toto období je:
"Nekrást je správně, protože jinak se bere druhému to, co mu to patří." Člověk v tomto období se řídí zákony, je to vyšší stupeň morálky, který vyžaduje i emoční inteligenci, snahu pochopit a vnímat snahu jednotlivců, jejich práva a povinnosti. Nevnímat jen zákony jako plošné chování pro všechny, ale projevuje se snaha o individuální přístup a pochopení.
Toto
poslední období je nejabstraktnější, protože není spojeno s konkrétními zákony, listinami, pravidly ani uznáním společnosti. Uvažování o morálce a rozhodování o dobře a špatně člověk dělá na základě osobně přijatých zásad a nazírání na svět, společnost. Projevuje se zde láska, spravedlnost, pravda člověka, víra v Boha a přikázání. Toto poslední období představuje cosi jako zvnitřnění ideálního světa a vztahů v něm.
Nejdůležitější je příklad
Teď už víme, že dítě postupně prochází od jednoho stupně morálky k druhému.
Jaké je místo rodičů na této cestě? Právě výchovou rodiče pomáhají dostat dítě k tomu nejvyššímu stupni morálky. Nezapomínejme na osobní příklad pro děti.
Zbytečně budeme dítěti říkat, aby půjčovalo hračky, pokud nás nevidí nikomu nic půjčit. Můžeme mu říkat, aby pozdravily, ale pokud nevidí, že my zdravíme, jak nám může uvěřit a uposlechnout nás.
Učíme je, aby odpouštělo. Jestliže však nezažije pocit odpuštění od rodiče, těžko bude odpouštět kamarádům nebo sourozencům.
Nemějte obavu, že vaše dítě je na slušnost, pozdrav, poděkování příliš malé. Ne, není. Nevyhýbejte se ani situacím, kde vás může dítě vidět, jak se omlouváte. Bude to mít pro něj velký přínos.
Pokud dítěti ukážeme čistotu vztahů, lásku k Bohu a k bližnímu, spravedlnost a čestnost v naší rodině, v našich životech ... tím mu ukážeme to nejvzácnější.
Autor: Katarína Winterová
Převzato ze
zastolom.sk, 18. února 2015,
článek naleznete
zde.