Zamyšlení nad evangeliem 2 neděle postní - cyklus B
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“
Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých.“ (Mk 9,2-10)
Jaký velký zážitek prožili tito tři samotným Ježíšem vybraní učedníci na hoře Proměnění! Pán je tak vyzbrojuje a připravuje na úkol, ke kterému je povolal a pro který se svobodně rozhodli, když nechali sítě a šli za ním.
Tento zážitek promění se jistě učedníkům zamlouval, patřil k těm prožitkům, které by bylo možno zařadit do splnění jejich vlastních představ, které nabyli o svém Mistru, když viděli, jak vítězí nad bídou člověka, zázračně uzdravuje, zázračně rozmnožuje chleby a tak nasytí tisíce. Když něco takového s Mistrem prožili, jejich nadšení pro něho sílilo a cítili se, že jsou úspěšní vlastně oni sami, protože se pro něho rozhodli. A nyní prožili vrchol slávy, viděli Pána, jak hovoří s jejich praotcem Mojžíšem a s prorokem Eliášem. Všechno je jasné, Pán je ten, o kterém nedávno Petr řekl na dotaz samotného Ježíše: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boží.
Při takovém triumfálním prožitku se snadno zapomene na to, že ihned po Petrově vyznání Pán hovoří k učedníkům o sobě jako o muži bolesti. Postavu muže bolesti znají sice dobře od proroka Izaiáše, ale s takovou asociací Petr nechce mít nic společného a ujišťuje svého Mistra, že něco takového se mu nestane. Je vidět, že jejich smýšlení je stále „více z člověka než z Boha“, jak říká sám Ježíš.
„Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ Na hoře Proměnění dostali stejné ujištění jako Jan Křtitel při křtu Páně v Jordánu.
Ale není divu, že učedníci jsou zmateni. Pán vybral pro tento nadpozemský zážitek právě proto jen tři. Lidské smysly nemohou postihnout prožitek nadpozemské slávy Boží. Každý z nás by po něm hovořil asi podobně zmateně jako Petr. Mají tím být ale připraveni na přijetí pozemské skutečnosti svého Mistra a k tomu potřebují hodně síly, vždyť „Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.“
Síla víry, Pavlovo“Vím, komu jsem uvěřil“, je jediným prostředkem, jak obstát. Věčný život, který nám Pán Ježíš dal tím, že přijal celou lidskou bídu svého narození v betlémském chlévě, svého vyhnání dítěte v Egyptě, svých třiceti let skrytého života v Nazaretě, svého tříletého veřejného působení a svého velkopátečního utrpení a své smrti v naprosté opuštěnosti ode všech, je plnění vůle Otcovy pro vykoupení a spásu člověka ve Vzkříšení.
„Pane, je nám tady dobře,“ můžeme dnes říkat se svatým Petrem, a to bez zmatku, „vždyť jsme Boží děti, ale co budeme, ještě nevíme.“ Ale nebudeme stavět tři stánky.
Pane, dej nám sílu, abychom ve víře, kterou tolik lidí opouští, neochabovali a stavěli tvůj stánek ve svém srdci, ve svém životě, manželství, rodině, kněžství, v celé naší společnosti. Všichni potřebujeme proměnění skrze tebe.
Proto tě přijímáme proměněného ve sv. Hostii, aby přišlo tvé království skrze naši lásku i k bližnímu, k tobě skrze naše oběti, odpuštění, skrze naši ochotu přijmout na sebe kříž, v němž je základ vzkříšení.
