V poslední době se mě několik věřících křesťanů ptalo, jak to vlastně je s těmi katolickými manželstvími a rozvody. Že je sice hezké, že chci pomáhat lidem, kteří prošli rozvodem, ale nutit je do toho, aby žili v samotě, to nedává smysl. Vždyť ani Ježíš nemůže chtít, abychom tak velmi trpěli.
Proč vlastně jsme my katolíci tak strašně přísní a hlásáme nerozlučitelnost manželství? Vždyť mnohdy se lidé více či méně nevinně dostávají do pozice opuštěného svým manželským partnerem a jsou tak odsouzeni na život v samotě. Proč je katolická Církev tak neúprosná a neslituje se nad těmito lidmi?
Všechny tyto otázky jsou z lidského hlediska zcela pochopitelné, a když se na to podíváme z pohledu lidských možností a sil, zdá se nám, že život v samotě po rozvodu je něco, co se nedá zvládnout.
V mém osobním boji a hledání pravdy v mé situaci po rozvodu jsem si sama kladla tyto otázky a odpovědi jsem nacházela dlouhá léta.
Mou odpovědí na to, proč zůstat věrný svému manželovi či manželce po rozvodu, je Ježíš.
Celé dějiny spásy jsou vlastně vztahem Boha ke svému lidu, který je přirovnáván k manželské smlouvě ...
Staletí Bůh doprovázel svůj lid, který mu tak mnohdy byl nevěrný ... Nevím, jestli se to dá vůbec vyčíslit - všechny pády, selhání, modloslužby, odchody a návraty. Jako ta nejnevěrnější a nejnepoddajnější manželka ...
A přece, co udělal Bůh? V osobě Ježíše Krista přišel na zem, aby nám nevěrným a hříšným znovu dokázal to, jak nás velmi miluje.
Bůh si mohl říct, že už toho má dost a má plné zuby těchto hloupých, sobeckých, namyšlených a nevěrných lidí, kterým již tolikrát dokázal svou lásku a oni přesto od Něho odcházejí. Ale neudělal to.
Dalo by se čekat, že přes Ježíše, který přišel na zem, lidé konečně pochopí Boží lásku a budou nadšeni z Jeho přítomnosti mezi nimi. Ale místo toho to vyvolený lid, lid po kterém Bůh tak velmi toužil a který tak velmi miloval, vůbec nepochopil a Ježíše nepřijal. Ba naopak, místo toho Jím pohrdali, plivali na něj, nadávali mu, bičovali ho, vysmívali se mu, ponižovali ho.
Možná si říkáte, proč já mám být věrný, když můj manžel nebo manželka mnou pohrdl a dosud možná pohrdá, když mi byl nevěrný a ponížil mě a možná tě ponižuje až dosud. Proč bych to měl udělat, vždyť si to nezaslouží ...
Protože i Ježíš byl věrný. Až do poslední chvíle ... Až na smrt na kříži ...
"Nikdo nemiluje víc než ten, kdo položí svůj život za své přátele ..."
Pro mě je odpovědí na všechny mé otázky ON - Ježíš.
ON je CESTA, PRAVDA A ŽIVOT.
Pro mě je odpovědí Jeho vzor věrností.
"Pokud jsme nevěrní, On zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe ..."
Být křesťanem pro mě znamená následovat Krista, být jako ON a připodobňovat se Mu ve všem.
"Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo ztratí svůj život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. "
I já prožívám chvíle, kdy bych si nejraději chtěla svůj život zachránit a zařídit si ho podle sebe. Vykašlat se na svého manžela, kterého jsem už dlouhá léta neviděla a najít si muže, se kterým budu prožívat blízkost a pozemskou lásku ...
A přece, když si vzpomenu na Ježíšova slova o lásce, nedá se ... Ježíšovo volání je silnější. Jeho láska a Jeho vzor mě tak přitahuje, že nedokážu udělat nic jiného, jen Ho následovat ....
Ježíš i mě, jako rozvedenou a stále žijící ve svátostném manželství, zve na tuto cestu. Být věrným jako ON, dát svůj život za svého manžela, za svou rodinu ... Ztratit svůj život pro Něho ... Ztratit svou představu o mém životě a dát ji Ježíšovi. Představu o životě s manželem a dětmi, o životě, ve kterém nebudu sama.
Protože On má moc proměnit naši oběť na něco nádherného, co dá hluboký smysl našemu životu ...
Protože On nám slíbil mnohem víc, než si jen umíme představit ...
Každý den se přesvědčuji o tom, že to tak je. Že Ježíšovi je tato oběť milá a že mě naplňuje milostí, radostí, láskou a že mi stále dává mnohem víc, než jsem si jen uměla představit. Že On dokáže vyplnit každé prázdné místo a vstoupit i do té největší bolesti a přeměnit ji na radost ...
Je to opravdu tak, jak Ježíš říká:
"Není nikoho, kdo by pro mne a pro evangelium opustil dům nebo bratry a sestry nebo matku a otce nebo děti nebo pole, aby nedostal stokrát víc, nyní v tomto čase, domy, bratry, sestry, matky, děti i pole, byť s pronásledováním, a v budoucím věku život věčný.
Možná jsem blázen, ale vůbec mi to nevadí. Toužím, aby nás takových bláznů - rozvedených pro Ježíše bylo víc ... Protože věřím, že se to vyplatí ...
Autor: Magdaléna Froncová
Převzato ze
zastolom.sk, 13. února 2015,
článek naleznete
zde.
