Sedím ve třídě na faře a čekám na své děti. Pojem čas a nějaká dochvilnost některým lidem nic neříká a u mých začínajících puberťáků to platí dvojnásobně. Prostě žádný stres, proč oni by spěchali ...Naštvaná?....Ne, nenechám si vzít tu radost a pokoj, který mám ve svém srdci.
Když tak přemýšlím, jak zaplním čas, padl mi zrak na učebnici náboženství pro 8. třídu základní školy. Jak tak listuji, najednou, aniž bych si to uvědomila, jsem už pohlcena jedním krásným příběhem.
Ruská legenda vypráví:
Jeden boháč myslel i při umírání jen na to, na co myslel celý život - na své peníze. Posledními silami sundal z řetízku, který nosil na krku, klíček, zakýval na služku, ukázal na truhlu vedle své postele a rozkázal, aby mu dali do rakve pytel zlaťáků, který byl v truhle.
V nebi uviděl dlouhý stůl s nejlepšími lahůdkami.
"Pověz, co stojí ty chlebíčky s lososem? " ptal se.
"Kopějku, " zněla odpověď.
"A sardinky?" Také tolik." A tahle paštika?" "Všechno jednu kopějku?" Stařec se usmíval. Levné, myslel si, báječně levné! I vybral si plný podnos lahůdek. Ale když chtěl zaplatit zlaťákem, prodavač jej nepřijal. S politováním potřásl hlavou a řekl:
"Starče! Málo ses v životě naučil! "Jak to?" zabručel stařec.
"Moje peníze nejsou dost dobré?" Ale uslyšel odpověď:
"Tady bereme jen takové peníze, které někdo daroval."
Bohatý je, kdo má.
Bohatší ten, kdo málo potřebuje
a nejbohatší, kdo mnoho dává.
I ten nejubožejší člověk může být ve svém srdci daleko bohatší, než opravdový miliardář.
A co můžeš dávat?........úsměv, hezké slovo, pomoc, pohlazení, povzbuzení, lásku, víru, naději, důvěru, přátelství, odpuštění.....sám sebe...
Nejsou to obyčejné věci... právě naopak..... v Božích očích mají nevyčíslitelnou hodnotu.... škoda, že jen my lidé jsme zapomněli, jak velkou cenu tyto "obyčejné" věci mají.
AB
