Na radiu Vatikán mě zaujala jedna promluva papeže Františka a tak se o ni chci podělit i s vámi.
Víru předávají hlavně ženy – konstatoval papež František v kázání při mši v kapli Domu sv. Marty v den liturgické památky svatých Timoteje a Tita.
Pavel připomíná Timotejovi (2 Tim 1,1-8) odkud pochází jeho „upřímná víra“, kterou obdržel od Ducha svatého přes svoji babičku a matku. „Víru předávají matky a babičky – řekl papež a dodal: Jednou věcí je předat víru a jinou věcí je učit věcem víry.
Víra je dar a nelze ji studovat. Studují se věci víry k jejímu lepšímu chápání, ale studiem nikdy k víře nedojdeš. Víra je darem Ducha svatého. Obdarováním, které přesahuje každou přípravu. A tento dar přichází krásným přičinění maminek a babiček, krásným přičiněním žen v rodině. Může to být pomocnice v domácnosti, může to být teta..“
„Napadá mne: proč jsou to hlavně ženy, kdo předávají víru? Jednoduše proto, že Ježíše nám přinesla žena. Je to cesta, kterou zvolil Ježíš. On chtěl mít matku. Dar víry jde rovněž skrze ženy, jako Ježíš skrze Marii.“
„A musíme se dnes zamyslet – zdůraznil dále papež –
zda si ženy uvědomují tuto povinnost předávat víru. Pavel vybízí Timoteje, aby střežil víru, tento poklad, a vyhýbal se prázdnému pohanskému tlachání, prázdnému zesvětštěnému tlachání. My všichni jsme dostali dar víry. Musíme jej střežit, aby se snad nerozředila a byla stále silná mocí Ducha svatého, který nám ji daroval. Víra se střeží oživováním tohoto Božího daru.
„Pokud každý den nepečujeme o oživení tohoto Božího daru víry, pak slábne, rozřeďuje se a stane se kulturou. Říká se: »Ano, ano, já jsem křesťan...ano«. Je to jenom kultura. Anebo gnóze, poznání. A říká se: »Ano, já dobře znám všechny věci víry, znám katechismus...« Ale jak žiješ víru? V tom je důležitost každodenního oživování tohoto daru, tohoto obdarování: činit jej živým.“
„Živé víře – pokračoval papež - odporují dvě věci, jak říká sv. Pavel, totiž duch bojácnosti a ostych.
„Bůh nám nedal ducha bojácnosti. Bojácnost jde proti daru víry, nenechá ji růst, aby postupovala dál a zvětšovala se. A ostych je hřích, když se říká »Ano, já věřím, ale skrývám to, aby to nebylo tolik vidět...« Trochu tady, trochu tam a víru - jak říkali naši předkové - šolichat, protože se stydím ji žít naplno. To není víra. Ani bojácnost, ani ostych, ale co tedy? Duch síly, lásky a rozvážnosti. To je víra.“
Duch rozvážnosti – vysvětloval dále papež František – je vědění, že nemůžeme dělat všechno, co chceme; znamená hledat cesty, trasu, způsoby, abychom víru rozvážně nesli dál. „Prosme Pána o milost – končil papež – abychom měli upřímnou víru, která se nevyjednává podle okolností, které se namanou; víru, kterou se denně snažím oživovat, anebo prosím Ducha svatého, aby ji oživil a přinesla tak velkou úrodu.
