Zaujala mě promluva papeže Františka, kterou měl v Domě sv. Marty, během mše svaté, kterou slavil na svátek svatého Blažeje.
Možná, že tato promluva může oslovit i někoho dalšího a tak ji nabízím v tomto článku.
Každodenní kontemplace evangelia nám pomáhá mít pravou naději – zdůraznil papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Svatý otec znovu vybídnul věřící ke každodenní kontemplaci evangelia, třeba jen na 10 minut, a k rozmluvě s Pánem namísto ztráty času sledováním televizního seriálu či poslechem sousedských řečí.
Co je jádrem naděje? Mít pohled »upřený na Ježíše«. František kázal o naději, jak ji podává dnešní čtení z listu Židům (Žid 12,1-4), a poznamenal, že „bez naslouchání Pánu můžeme mít optimismus a být pozitivní, avšak naději si osvojíme pohledem upřeným na Ježíše.“ Odtud potom papež rozvinul svoji úvahu o kontemplativní modlitbě. Řekl, že „je dobré modlit se denně růženec a rozmlouvat s Pánem, nebo s Matkou Boží či se svatými. Důležitá je však kontemplativní modlitba – dodal – a tu je možno konat jedině s evangeliem.
„Jak rozjímat o dnešním evangeliu?(Mk 5,21-43). Vidím, že Ježíš byl uprostřed zástupu. Bylo kolem něho množství lidí. Pětkrát se v tomto úryvku vyskytuje slovo zástup. Copak Ježíš neodpočíval? Lze se domnívat, že byl stále mezi lidmi. Větší část svého života Ježíš strávil na cestách, v zástupu. Bez odpočinku? Jednou evangelium říká, že usnul na loďce, když přišla bouře a učedníci jej vzbudili. Ježíš byl nepřetržitě mezi lidmi. Takto hledím na Ježíše, takto Ježíše kontempluji, představuji si jej tak. A řeknu Ježíši, co mi přijde na mysl.“
Papež František se pak zastavil u dnešní evangelní epizody o nemocné ženě, která stála v zástupu a dotykem Ježíšova šatu se uzdravila. „Ježíš – komentoval papež – si povšiml nemocné ženy stojící v zástupu, který se na Něj tlačil. On nejenom rozumí zástupu, cítí se zástupem, ale cítí tep srdce každého z nás, každého. Vždycky se stará o všechny a o každého zvlášť. Podobně jako když mu představený synagogy vypráví o své nemocné dceři a Ježíš hned všeho nechá a jde s ním.“ Papež pak vyzdvihl několik dalších momentů. Ježíš vstoupí do domu představeného synagogy. Ženy zde pláčou, protože děvče zemřelo. Pán je uklidňuje a lidé se mu posmívají. „Tady je vidět Ježíšova trpělivost – dodal František. Když děvče vzkřísí, nezvolá »Bůh je mocný«, nýbrž řekne, aby děvčeti dali najíst. Ježíš vždycky dbá na drobné detaily. To co jsem nyní učinil s evangeliem – řekl dále papež - je kontemplativní modlitba, tedy vzít si evangelium, číst a promítnout se do dané události, představovat si, co se stane, a říkat Ježíši, co mám na srdci.“
„A tím umožňujeme naději, aby rostla, protože jsme upřeli pohled na Ježíše. Konejte tuto kontemplativní modlitbu. Někdo řekne: »Ale já toho mám tolik na práci!«. Ano, ale vezmi si na 15 minut evangelium, krátký úryvek, představ si, co se stalo, a rozmlouvej o tom s Ježíšem. Takto bude tvůj pohled upřený na Ježíše a ne kupříkladu na televizní seriál. Tvůj sluch bude upoután Ježíšovými slovy a ne řečmi souseda či sousedky...“
„A takto nám kontemplativní modlitba pomáhá mít naději – pokračoval papež. Žít podstatu evangelia. Modlit se bez ustání.“ František pak povzbudil k modlitbě růžence, rozmluvě s Pánem, ale zároveň také k této kontemplativní modlitbě, abychom měli pohled upřený na Ježíše. „Tato modlitba dává naději - řekl. Náš křesťanský život se odvíjí v tomto rámci, mezi památkou a nadějí.“
„Památkou ušlé cesty, památkou všech obdržených milostí a nadějí čerpanou pohledem upřeným na Pána, který jediný dává naději. Abychom uviděli a poznali Pána vezměme si evangelium a věnujme se této kontemplativní modlitbě. Dnes třeba jen 10 – 15 minut, ne víc, přečtěte si evangelium a povězte něco Ježíši. Nic víc. Poznáte tak Ježíše víc a vaše naděje vzroste. Nezapomínejte mít pohled upřený na Ježíše. K tomu je kontemplativní modlitba.“
