Ztratil už člověk smysl pro povolání, které dostal od Boha? Podívej se kolem. Žiješ ve světě, který ztratil víru. Náboženství bylo nahrazeno prací a úspěchy. V takovém světě lidé berou práci velmi vážně. Nespokojí se v ní s ničím jiným než s perfektností. Proto jejich cílem a jejich normou posuzování je efektivnost. Důsledkem toho lidé nejsou posuzováni podle toho, kdo jsou, ale podle toho, co dokáží udělat. Proto se není co divit, že tvůj ekonomický svět se chvěje, ztratil své těžiště.
Tvé primární povolání, stejně jako každého člověka, je být a ne dělat. Cílem tvého života je svatost, ne efektivnost. Bůh a zbožnost je tvým cílem a ne produktivnost, protože máš nesmrtelnou duši; nejsi strojem. Každá práce a každá profese, i ta nejvyšší, je pouze prostředkem pro lidi jak vyjádřit svou vnitřní celistvost a jak se více přiblížit ke svatosti; žádná z nich se nemá stát osobní modlou a nemá člověka pohltit.
Nyní zápasíš s pravdami, které byly strašně zkreslené v tvém každodenním životě. Navrať jim zpět jejich původní smysl, abys měl možnost žít čtyřiadvacet hodin denně jako člověk, Boží dítě, a ne trávit velkou část svého života na zemi jako robot, který je neustále v činnosti, aby vydělal na živobytí, ale ve skutečnosti pouze čeká na zapískání, které mu dovolí jít ven a hrát si.
Nejprve je třeba si uvědomit, že zatímco všichni lidé jsou stvořeni jako sobě rovni, tak ne všichni lidé jsou tak i narození. Právě naopak! Někteří se narodí se stříbrnou lžičkou v ústech; jiní dostanou do vínku krumpáč a lopatu. Ve své encyklice o práci, Lev XIII. ukázal, že společnost vždy byla a vždy bude rozvrstvena. Protože to tak Bůh chce, jak je zřejmé ze skutečnosti, že:
"Projevují se totiž u lidí velké přirozené rozmanitosti: ne všichni mají totéž nadání, tutéž šikovnost, zdraví a síly ve stejné míře. A z těchto nezbytných rozdílů se nutně rodí i rozdílnost v sociálním postavení. "(Rerum novarum, Čl.14)
Ale všimni si dobře, že k dosažení svého posledního cíle, tedy na návrat zpět k Bohu neporušený a svatý, dostal každý člověk od svého Stvořitele hojnost darů. Žádný člověk nemá příčinu stěžovat si. Možná nejsi dostatečně nadaný, abys zvítězil nad celým světem, ale máš víc než dostatek prostředků k tomu, abys zvítězil nad svým hříšným já - a to je samozřejmě jediné vítězství, které se počítá. Na věčnosti nebudeš souzen podle produktivity, ale pouze podle svého připodobnění se Kristu. Proto je podstatné, aby ses naučil, jak můžeš růst ve svém připodobnění Kristu, dokud vykonáváš svou práci, protože pracovat budeš muset. Je to Bohem daný zákon života.
Práce je součástí Božího plánu pro člověka. Ale Bůh je váš Otec, a je to nekonečně dobrotivý Bůh, tak i pracovní potenciál, který ti Jím byl dán, musí být pro tvé štěstí.
Práce je svatá
Další krok je lehký. Pokud je práce Boží vůlí, musí být posvěcující; a potom z důsledné analýzy vyplývá, že svatost je pouze plněním Boží vůle. Práce je proto posvátná věc; je "svátostná" - vnější znak, který může udělit milost. A proto, můžete jít do práce ze stejného důvodu, jako jdete do kostela: uctívat Boha! Práce je nábožná věc, je svatá.
Tento pohled je samozřejmě protikladem toho, jak mnoho moderních lidí vnímá práci. Oni práci povyšují, ale pouze přes kompletní obrácení hodnot a pravd. Osoba, která pomáhá vytvářet neosobní zboží, je umísťována hluboko pod zboží, které pomáhá vytvořit, a tím se zcela dehumanizuje. Pius XI., který odhaluje tuto situaci ve své Quadragesimo Anno, řekl:
"A přece můžeme bez nadsázky označit dnešní chod společenského a hospodářského života za takový, že nesmírně velké množství lidí potkává s největšími obtížemi právě ve snaze o to, co jediné je nezbytné pro nejhlavnější úkol ze všech, totiž roli své vlastní věčné spásy ... "(článek 130) Ale ty můžeš bojovat proti těmto podmínkám a můžeš překonat tento velmi vážný problém. Vše, co potřebuješ udělat, je myslet myslí Krista a přát si, co je Boží vůlí; pak budeš chodit do práce ze stejného důvodu jako chodíš do kostela.
Je to vůbec možné? Ve skutečnosti, tím, čím jsou tvé myšlenky. Muže tvoří jeho mysl. Jaké jsou tvé myšlenky a motivy proto, abys šel do kostela? Na totéž je možné se ptát pro chození do práce - především, je to Boží vůle. Proto z toho můžeš udělat akt poslušnosti ke svému Otci. Víra, naděje a láska k bližnímu jsou již prováděny v tomto jednom aktu a postoji mysli. Dále, protože víš, že to bylo první pokání uložené na hříšníka, můžeš práci udělat zadostiučiněním za své vlastní hříchy a hříchy světa. Můžeš jí prosit Boha o milost pro všechny, kteří se namáhají, a tím plnit tyto dvě přikázání, a to přikázání lásky k Bohu a lásky k bližnímu, o nichž Kristus mluvil a je to to jediné, co se od člověka vyžaduje.
Podíl na Božím díle
Už sis někdy uvědomil, že tím, že tě Bůh stvořil jako pracující bytost, ti Bůh dal zároveň podíl na univerzální péči, kterou On řídí lidskou rasu a kterou udržuje svět v existenci? Pokud si zemědělec, dobře víš, že pracuješ ruku v ruce s Bohem při produkci potravy pro tělo člověka a nepřímo i pro jeho duši. Rozmnožení chleba a ryb, které se dvakrát zmiňuje v Novém zákoně, byly opravdu úžasné události. Ale přece jen, sv. Augustin má pravdu, když se směje nad těmi, kteří žasnou nad samotným zázrakem, přičemž poukazuje na skutečnost, že relativně málo semen, které jsou zasety do země, nakrmí miliony ze své úrody. Připomíná, že tento zázrak se děje každý rok právě díky Bohu stejně tak, jako ta zázračná rozmnožení, o kterých se dočteš v evangeliích.
Ale Boží péče nekončí u polí. Řídí celý proces - od zasetí semen k růstu, přes sběr, pak mlácení, mletí, až po prodej. Stejně má své prsty v procesech pečení chleba až po jeho položení na tvůj stůl. Takže, popravdě, každý člověk, který pomáhá během tohoto procesu, ve skutečnosti pracuje ruku v ruce s Bohem.
Tato pravda přináší nebe velmi blízko. Rajčata mohou růst v Trnavě, zelí na Kysucách, hrozny v Modre, brambory na Spiši; hovězí maso může být produkováno na východním Slovensku a vepřové na středním. Ale žádná z těchto surovin by nebyla nikdy servírovaná na žádném stole široko daleko, kdyby všichni ti muži a ženy nespolupracovali s Bohem na procesu výroby, zpracování, konzervace, na přepravě, při prodeji a na jejich přípravě. Takže všichni, od pěstitele přes chlapce, který lepí štítky, až po ženu v domácnosti nebo najatého kuchaře, jsou Boží pomocníci - díky kterým můžeš mít své jídlo
"Eucharistická práce"
Z takového pohledu, jak může být práce něčím jiným než uctíváním Boha? Od té doby, co Adam padl, práce by měla být posvátnou věcí! Proto může být nabídnuta Bohu jako poděkování za milost, že se sklonil k hříšníkovi, jako pokání za spáchaný hřích, jako přání, aby nebylo více pádů, ale především - jako stále rostoucí adorace Boží vůle a Jeho Prozřetelnosti. Tyto čtyři cíle jsou přece čtyřmi cíli bohoslužby. Z tohoto důvodu tvoje práce může a má být eucharistickou: obětí a svátostí.
Pouze zatvrzelí pohané mohou práci považovat za otrockou. V Římské říši, před Kristem a křesťanstvím, otroci vykonávali veškerou práci. Tzv. kultivovaná třída považovala dřinu za něco, co je pod jejich úroveň. Ale protože Syn Boží se stal vesnickým tesařem, žádný skutečně kultivovaný člověk nemůže považovat práci - těžkou, manuální práci - za méně než něco vznešeného, dokonce božského.
Tridentský koncil učí, že umučení a smrt Ježíše Krista byly hlavní prostředky, kterými vykoupil lidstvo. Tento explicitní útržek z dogmatu implicitně učí, že to nebylo jen na Kalvárii, kde Kristus uskutečnil své vykupitelské dílo. Jinými slovy, Ježíš pracující se dřevem v Nazaretě, vykupoval lidstvo stejně skutečně, jako když byl na Kalvárii přibit na dřevo. To hovoří o tom, že když Ježíš držel v ruce hoblík nebo pilu, plnil vůli svého Otce, a tím umožnil tvou spásu, stejně jako když tytéž ruce držely hřebíky, kterými byl zavěšen na kříž! Syn Boží vykupoval člověka jako tesař v neznámém Nazaretě stejně, jako když byl následován davem, který ho chtěl udělat svým králem - stejně, jako když On byl následován jiným davem, který se mu posmíval a ukřižoval ho za to, že Králem byl!
autor: Sam Guzman
Převzato ze
zastolom.sk, 9. února 2015
článek naleznete
zde.
