Věrnost bývá médii a liberálními psychology zesměšňována a bagatelizována. Setkáváme se s tvrzením, že věrné manželství je přežitkem a že nevěra je velmi běžná, že jsme od přírody polygamní. Jeden známý psycholog tvrdí, že až 90 procent manželství nevěru zažije, což považuji za dost přehnané tvrzení.
Na vysoké škole jsme měli předmět
Manželské a párové poradenství. Polemizovala jsem s přednášejícím, který hovořil o tom, jak někdy nevěra pomáhá. Byla jsem osamocená, možná s tichou podporou spolužačky, ale téměř sama v tom názoru, že nevěra nemůže pomáhat a že je sama o sobě špatná. Ostatní na to zřejmě hleděli relativistickou logikou, že někdy je nevěra dobrá, jindy špatná, závisí na okolnostech.
Nevěra je zradou slibu
Je věrnost přirozená? Je v souladu s našimi sklony? Ani ranní vstávání nebo cvičení není v souladu s našimi sklony. Zachovat věrnost nemusí být jednoduché, zvláště pokud v manželství ochladly vztahy, partneři se nesdílejí, je mezi nimi mnoho nevyřešených problémů a ran, které si zasadili. Tehdy je těžké zůstat věrným, zvláště pokud přijde pokušení. Věrnost není snadná, možná ani přirozená, ale je to hodnota, ke které jsme povoláni, pro kterou jsme se rozhodli. "K tomu ať mi pomáhá Bůh!" Zní závěrečná část manželské přísahy. Bez Boží pomoci člověk nic nedokáže, o to méně být věrným sobě či partnerovi.
Nevěra je zradou manželského slibu, ačkoli může být pochopitelná, může být nečekaná, můžeme ji odpustit. Věrnost je v praxi žitým slibem. Je naplňováním zlatého pravidla: co chcete aby dělali vám, dělejte i vy druhým. Věrnost je projevem lásky k druhému, kterému nechceme ublížit i proto, že si umíme představit, jak by byť i malý flirt ublížil nám. Věrnost je zárukou toho, že se umíme podívat tomu druhému do očí a že se umíme, obrazně řečeno, podívat do očí sobě.
Příčin, pro které k nevěře dochází, je několik. Můžeme uvažovat o třech rovinách pohledu na nevěru a její předcházení. V první rovině můžeme uvažovat o osobnosti člověka, jeho myšlení, potřebách, psychohygieně. Druhou tvoří okolnosti - tedy příležitost. Třetí je oblast vztahu mezi manželi, jejich komunikace, dynamika, spokojenost obou manželů, volný čas, jak řeší problémy a konflikty, intimita. Na všech úrovních platí jisté principy, jejichž porušení může ohrozit manželskou věrnost. Na všech úrovních však je možné pracovat na prevenci.
Utéct před pokušením
Je dobré, aby si partneři vyjasnili pravidla o chování v některých situacích. Aby byli před sebou transparentní. Je třeba si říct, co je pro mně v pořádku, v souladu se svědomím, a co už ne. Ježíš nastavil laťku velmi přísně. Kdo se žádostivě dívá, ten již zcizoložil ve svém srdci. Co to znamená žádostivě hledět? Nemusí to být hned o sexuální touze, ale například i o porovnávání se, závisti či podvědomém přání strávit s tím druhým příjemný večer. Klidně to může začínat už úvahami na téma: Kdyby ten můj muž mě uměl takto vyslechnout! Kdyby mě ta moje žena uměla takto ocenit!
Je rozumné nevystavovat se pokušení a utéct před ním. Pokušení je to, co nás láká, co je navenek příjemné a v prvním dějství to vůbec nemusí zavánět nevěrou. Známá šla na konferenci spolu s jedním kamarádem a protože on měl v těch končinách chatu, nabídl jí nocleh, abys nemusela platit hotel. Původně tam měla přespat ještě jedna osoba, ale ta se rozhodla jinak. Moje známá proto nabídku odmítla. Nešlo v tomto případě o to, že by mezi nimi byla nějaká jiskra. Oba byli v šťastných manželstvích a byl mezi nimi velký věkový rozdíl. Šlo o to, že se spolu s manželem dohodli na takovém pravidle. Oba se shodli, že není ok přespat u kamaráda nebo kolegy opačného pohlaví, pokud tam není někdo jiný. I její muž podobně dostal nabídku přenocovat u kolegyně, jejíž manžel byl právě odcestovaný. Rovněž odmítl. Je dobré si společně vyjasnit a nastavit pravidla. Možná v těchto konkrétních případech nešlo ani o skutečné riziko, ale už by byl vytvořen precedens, který by mohl ohrozit manželství za jiných okolností.
Jiná kamarádka má bývalého spolužáka, kterého z času na čas potká. Kdysi do něho byla zamilovaná a on to ví. Oba mají rodiny. Rozhodla se mu vyhýbat a neprohlubovat jejich vztah, protože si uvědomuje, že ten muž ji stále přitahuje, ačkoli svého manžela miluje a určitě by mu nechtěla "zahnout". Uvědomila si, že častější kontakt s ním by jí mohl narušit klid v srdci a přinést myšlenky, které by při nějaké krizi v manželství mohly vést k nevěře.
Tato kamarádka mě oslovila svou upřímností v tom, že si uměla přiznat vlastní slabost. To je někdy obtížné. Někdy si člověk řekne, že jemu to nehrozí. Ale i svatý Pavel varuje, aby si ti, kteří si myslí, že stojí, dávali pozor, aby nepadli. Upřímnost před sebou a před Bohem je účinnou pomocí a prevencí při úsilí o vytrvání ve věrnosti.
O pokušeních či přešlapech v myšlenkách se nemusíme sdílet s partnerem. Mohlo by ho to zraňovat a vést k rozvoji žárlivosti. Určitě je však namístě modlit se společně za požehnání pro manželský vztah. Velkou posilou může být i duchovní doprovázení, kdy své boje sdílíme s knězem a společně hledáme způsoby zvládání.
Vojna probíhá v mysli
Rozvíjet přátelství s člověkem opačného pohlaví může být riskantní. Pro manžele je přínosné a zdravé rozvíjení vztahů s jinými manželi podobných hodnot, se kterými se mohou navzájem povzbuzovat. Je fajn, když má každý svého kamaráda, kamarádku stejného pohlaví. Jsou témata, o kterých si dokážeme lépe promluvit s kámoškou nebo kámošem. I přátelé nás však svými postoji ovlivňují a je dobré si uvědomit, že skutečný přítel dokáže člověka upozornit, pokud nedělá dobrou věc.
Merlin Carothers v knize "
Co nosíš ve své mysli" tvrdí, že skutečná válka probíhá v naší mysli. Popisuje příklad pastora, který nečekaně podvedl svou manželku s mladou farnicí. Nezakázal si pohrávat s myšlenkami erotického charakteru a přestože je nikdy nechtěl uvést do praxe, dal svým představám vnitřní souhlas. To zmenšilo jeho obranu vůči pokušení. Když mladá žena v emotivní situaci projevila zájem, neodolal. Jiný muž, vedoucí Společenství, rovněž podlehl pokušení. Jednou z příčin jeho pádu byla pýcha, která ho udržovala v přesvědčení, že on je dost silný, aby odolal pokušení.
Nevěra se nezačíná v posteli, ale mnohem dříve. Tito muži přehlíželi signály, které jim to mohly říct. Každý z nás může a měl by tyto signály sledovat. Být pozorný k sobě, vlastním emocím a být upřímný k sobě i k Bohu. Uvědomit si, že mě někdo přitahuje, není hřích, ale je to informace, která by nás měla upozornit, abychom upravili své chování a abychom si dávali pozor. Lepší je dávat si pozor, než padnout. Lepší je zříci se posezení u kávy ve dvojici nebo společné procházky, pokud je zde riziko, že nás zradí naše srdce nebo i tělo. Musíme chránit svá srdce a dar manželství. O věrnost je třeba bojovat a v tomto boji se i posilovat. Každý z nás tu posilu potřebuje. Žijeme v přesexualizované době, kdy na muže útočí množství vizuálních podnětů z internetu, bilboardů, časopisů ve výlohách, vulgárních e-mailů od kolegů ale i spoře oblečených žen, které si možná ani neuvědomují, co způsobují. Na ženy zase útočí sladké romány, seriály a množství hloupých časopisů, které vytvářejí iluze o vztahu, o tom, jací mají muži být a jak se k nim mají chovat ženy. Identifikovat tyto hrozby je také zapotřebí. Naše sexualita je darem, velmi vzácným darem, ale i velmi křehkým. Je to náročné, ale stojí za to tento dar chránit a užívat v požehnaní manželského vztahu.
Okolnosti, které nevěře nahrávají, jsou zranění a neřešené konflikty ve vztahu, ochladnutí, porovnávání partnera s jinými muži - ženami, rozvíjení intenzivnějších vztahů s osobami opačného pohlaví, neuspokojené potřeby manželů, neřešené problémy, nedostatek komunikace, virtuální vztahy přes sociální sítě a únik prostřednictvím knih či seriálů. Jistou roli hraje i minulost partnerů, výchova v rodině a to, jak se v rodině k věrnosti a nevěře přistupovalo. V rodině se formuje naše osobnost. I když jsme schopni mnoho věcí korigovat, je dobré si uvědomovat, co všechno nás ovlivnilo a umět si z toho vybrat nebo se od toho distancovat.
Účinnou
prevencí nevěry jsou jasné hranice, pravidelné sdílení se, naplněný sexuální život, ocenění a přijetí. Zajímat se o potřeby druhého a naplňovat je. Řešit problémy a mluvit o nich s partnerem. V případě potřeby vyhledat pomoc. Projevovat si navzájem lásku způsobem, kterému ten druhý rozumí - slovy, objetím, suvenýry, pozorným poslechem, pomocí v domácnosti ... Posilovat vzájemnou přitažlivost i tím, že si dáme záležet na zevnějšku i doma a nechodíme v trenkách nebo vytahaných teplákách. To, co přináší věrnost, stojí za to - je to vzájemná láska, důvěra a vytváření domova, ve kterém se cítíme dobře, jsme milováni a respektování.
autor: Lucia Drábiková
Převzato z
zastolom.sk, 19. ledna 2015
článek naleznete
zde.
