Vracíme se opět k tématu: jak být s dětmi v kostele a jak tam být užitečně. Pro mnohé rodiče je to pole neorané a přitom velmi chtějí, aby tam děti chodily a aby tam chodily (a také se tam cítily dobře). Proto je třeba, abychom jim i DOMA vysvětlili základní věci.
Doporučuji, abyste to nedělali najednou - ale po částech, a nechali prostor na otázky. Pokud na ně nebudete znát odpověď, spokojeně je napište do fóra a dětem řekněte, že se poradíte s chytřejšími rodiči a jistě je později zodpovíte. Případně si je můžete psát do speciálního sešitu, aby děti viděly po odškrtnutí, že otázka byla zodpovězena.
Na rozhovory o mši a kostele si najděte klidný čas, třeba před spaním nebo někdy odpoledne. Možné to je i po cestě na mši svatou, ale ne před dveřmi kostela! Není třeba vyprávět dlouho - stačí chvilka. Sami budete vidět, jestli děti chtějí vyprávět dál, nebo už informací stačilo.
Zde jsou pomocné otázky, podle kterých budeme děti učit:
Co je to mše svatá?
Je to jedna obrovská, krásná oslava! Něco, jako když nás někdo pozve na oslavu narozenin, dostaneme krásnou pozvánku a bude tam napsáno, že bude i velká hostina. Takové pozvání dostáváme vždy, když jdeme na mši svatou.
Co oslavujeme?
Slavíme víc, než všechny narozeniny a svátky na světě, jak mnoho bychom měli kamarádů. Oslavujeme to, že se díky Pánu Ježíši můžeme všichni dostat do nebe. Tuto skvělou zprávu si připomínáme při každé mši svaté.
Jak se přichystat?
Když jdeme na oslavu ke kamarádovi, tak se všichni v první řadě pěkně oblečeme a samozřejmě chceme oslavenci přinést i nějaký pěkný dárek. Totéž platí i o mši, o které už víme, že je oslavou: ale nestačí se jen pěkně obléknout, přestože je i to důležité. Důležitější je to, co doneseme jako dárek ve svém nitru, ve svém srdci. Z toho má Pán Ježíš velkou radost, pokud mu neseme v tom srdci všechno, co se nám přihodilo: dobré i špatné.
Kdy přijít?
Hodí se na oslavu přijít pozdě? Ne, oslavenec by pak na nás dlouho
čekal! Proto ani na mši svatou nechodíme pozdě, ale vždy se tam snažíme být alespoň pár minut před začátkem oslavy.
Co budeme moci dělat na této oslavě?
Kdekoliv na oslavě jste, vždy se tam zpívá i vypráví společně, ale je tam i někdo, kdo vypráví za všechny. Totéž platí i na mši: můžeme společně zpívat, poslouchat, mluvit, dělat různá gesta a postoje, a tím společně vyjadřujeme radost, že můžeme být na této oslavě. Zároveň je tam však i kněz, lektoři, varhaník, kteří mají samostatný prostor, aby za nás všechny řekli něco pěkného důležitého o oslavenci - o Pánu Ježíši. Tehdy my posloucháme a nevyrušujeme, abychom se mohli těšit z toho, jak je tento oslavenec dobrý.
Co nás čeká na mši svaté?
Na této hostině nás čeká oslavenec, Pán Ježíš. On je tím, kdo nás pozval a kvůli komu jsme do kostela přišli. Mluví k nám skrze slova Písma svatého, a co víc, je tam s námi, ukrytý v kousku bílého chleba. Není to obyčejný chléb, protože nám dává sílu, abychom byli dobří, dokázali odolávat zlu a stále se stávali podobnými Pánu Ježíši, který je náš nejlepší kamarád.
Je každá mše svatá stejná?
Ano, i ne. Stejná je v tom, že má svůj přesně stanovený průběh, který se nemění. Jiná je v tom, že na každé mši, na každé této hostině, slyšíme jiné slovo Pána Ježíše. Navíc, i na mši oslavujeme různé svátky a slavnosti, například Panny Marie, Ježíšovy maminky, svatých. Nejkrásnější oslavy ve mši jsou na Vánoce a na Velikonoce.
Proč není na každé mši stejná barva roucha?
Protože i v církvi máme svůj rok, jmenuje se liturgický. Je rozdělen na několik období, svátků a slavností a každá z nich má svou specifickou barvu. Je jich pět:
Bílá barva se používá jako symbol světla, čistoty a dokonalosti na svátky Pána Ježíše, (ne však o jeho umučení), na svátky Panny Marie, a také andělů a svatých, kteří nebyli mučedníci.
Červená barva vyjadřuje lásku, teplo, život a je také barvou krve. Používá se na Květnou neděli, Velký pátek, na Seslání Ducha svatého, na svátky utrpení Pána Ježíše a na svátky mučedníků.
Zelená je barvou živých rostlin a naděje. Kněz si toto roucho obléká v mezidobí.
Fialová barva vzniká smícháním modré a červené - modrá symbolizuje nebe a červená zem, tedy je spojením symbolů nebe a země. Tato barva se používá v adventu a v půstu, a při mších za zemřelé.
Růžová barva se používá jen dvakrát do roka a to na třetí adventní a čtvrtou postní neděli a je symbolem naděje a očekávání.
Jak si to mám všechno zapamatovat?
Udělej si s rodiči vlastní liturgický kalendář. Každé liturgické období si vybarvěte správnou barvou. Můžete si tam vepsat i vaše rodinné oslavy, svátky či akce, na které se těšíte - takto je budete moci také přinést Pánu Ježíši jako dar, když přijdete do chrámu.
Zpracováno podle brožurky Mše svatá.
Víra se neuskutečňuje jen na soukromé- osobní rovině. Potřebuje místo, kde se uskutečňuje, místo, kde má možnost růst. Tímto místem je společenství církve, které se shromažďuje na každé mši svaté. Během ní se děje něco nepochopitelného, obrovské tajemství, které nás neskutečně přesahuje.
Pán Ježíš Kristus je tím, kdo dává a zároveň se sám dává, obětuje a je sám obětován. Shromáždění lidé tvoří Kristovo tělo, ve kterém má každý své naprosto jedinečné a nezastupitelné místo. Proto by byla škoda, kdyby jsi tam chyběl.
Zdroj:
http://www.rodinka.sk/vychovavame/deti-v-kostole/ako-deti-naucit-prezivat-svaetu-omsu/
Převzato z
zastolom.sk, 23. ledna 2015
článek naleznete
zde.