Otázkou číslo jedna pro mladé zamilované křesťany stále zůstává hranice čistoty v jejich vztahu, jak si ji vytyčit a s Boží pomocí nepřekročit....
Pokud mají takovou "smůlu" jak jsem měla kdysi já, trvá jim dost dlouho, dokud se dostanou k nějakému komplexnějšímu zdroji, který dokáže odpovědět na tuto i ostatních minimálně dvacet mini-otázek typu "A může se ...?"
Etapy vztahu souvisejí s hranicemi v čistotě
Vždy žasnu nad darem stydlivosti a přirozené zdrženlivosti, kterou nám Bůh dal, aby nás chránil. Trochu to přirovnám k stavební spořitelně, která vám peníze půjčí podle toho, kolik z vaší stavby už stojí - čím víc stavby máte postavené, tím více financí dostanete na její dokončené - banka tím jistí sama sebe - Bůh chrání naopak nás.
Tři etapy vztahu před manželstvím
Není fixní, jak dlouho má jednotlivá etapa trvat, každá z nich má však svůj jedinečný význam pro oba partnery i pro jejich vzájemný vztah. Bůh jako náš milující Otec se velmi zajímá o naše srdce a chce nás chránit a žehnat nám. V každé etapě našeho vztahu je připraven vést nás, chránit a posilovat. Rozhodnutí pro manželství a pro konkrétního člověka vždy nechává na naší svobodné vůli. Pokud však zůstáváme v modlitbě, nemusíme se bát nesprávného rozhodnutí.
1. Kamarádství - tato počáteční fáze v některých vztazích zcela chybí, což bývá často na škodu, protože právě v tomto období můžeme poznávat toho druhého v jeho přirozeném prostředí bez masky - vidět, jak se baví se svými přáteli, jaký má postoj ke studiu, jak mluví o svých rodičích ... Neuškodí vědět a všimnout si o tom druhém i něco jiného než, že "je tak pěkný" nebo "taková úplně jiná" nebo naopak že to "není zrovna můj typ" a "kdyby měl pár centimetrů navíc, neškodilo by ... ". Potřebujeme poznat toho druhého a začít být zcela přesvědčen / á, že právě toto je člověk, kterého chci poznávat do manželství a trávit čas právě s ním. Projevy fyzické náklonnosti by v této době neměly být jiné, než ke kterémukoli jinému z našich kamarádů - není vhodné jen tak se držet za ruku, hladit po vlasech, po rameni ... čím můžeme toho druhého zavádět a zranit, když couvneme.
2. Přátelství - je nádherným časem společného trávení času, poznávání a opakovaného rozhodování kráčet spolu a zrát do manželství. Znamená měnit se, přehodnocovat své postoje, chování, učit se nesobecky milovat toho druhého. Držení za ruku, polibek na čelo či na líc a krátké objetí jsou podle mého názoru normálními projevy rozvíjejícího se vztahu, kterými se naše chování odlišuje od chování ke všem ostatním. Můžeme se mylně domnívat, že závazek věrnosti se více vztahuje snad na snoubenectví a určitě na manželství, ale základy věrnosti se tvoří v srdci a mysli již v etapě přátelství. Ne každé přátelství končí manželstvím, ale dokud jsme pár, ani jeden z nás by se neměl dívat, flirtovat, případně toužit po někom jiném. Pokud je to tak, je třeba se upřímně zeptat sama sebe, proč to dělám - zda je to pouze "zlozvyk", jehož je třeba se zbavit a začnu na něm pracovat nebo je to pro to, že to s mým partnerem nemyslím "na vždy" nebo vážně a hledám si už teď jiné alternativy. I tehdy je třeba svůj postoj přehodnotit a buď se rozhodnout brát existující vztah vážně nebo se bez dlouhého natahování rozejít a být fér k tomu druhému.
Co se týče otázky, kdy našeho milého / milou představit rodičům, je super, když ten / ta, jehož / již přivedeme "ukázat domů", je náš jediný partner, jehož naši rodiče uvidí - vyhneme se tak porovnávání s předchozími, což by mohlo být nepříjemné nejen nám a rodičům, ale především našemu příteli / přítelkyni. Vybízím Vás proto zvážit, zda je už váš vztah dostatečně zralý a zda jste oba pro sebe pevně rozhodnuti.
3. Snoubenectví - přichází po krásném oboustranném zaslíbení touhy po společné budoucnosti. Nesmí se zneužít jako záminka, aby měl mladý muž zase trochu "klid" a svatba se po darování prstenu odloží na neurčito ... Právě naopak - z mnoha i mých vlastních doporučení, je nejlepší "stihnout" svatbu přibližně do roka. V takových podmínkách je rozumné už mluvit a plánovat svatbu, společné bydlení, rodičovství, finance. Je přirozené, že láska s jistějším závazkem roste a projeví se i ve fyzických projevech - delších objetí, polibcích.
Snoubencům nepatří intimní projevy vlastní pouze manželům - např. ležení vedle sebe, hlazení na intimních místech, manželské intimní soužití, které si však v hojnosti budou moci užívat do konce života v manželství.
"Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož mají původ všecky rody na nebi i na zemi (a prosím ho): ať vám ze své bohaté božské slávy dá to, že ve vás mocně zesílí skrze jeho Ducha vnitřní člověk, aby Kristus vírou přebýval ve vašich srdci, abyste zakořeněni a upevněni v lásce byli schopni pochopit - jako všichni křesťané - celou tu šířku a délku, výšku i hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhnout plné míry Božích darů." ( (Ef 3, 14-19)
Autor: Anna Lojeková
Převzato z
mojakomunita.sk, 6. října 2014,
článek naleznete
zde.
