Robin Teresa Becková (59) se nebojí říct nikomu, ani samotnému papeži Františkovi, že homosexualita proměnila její život na peklo utrpení, temnoty, rozbitých snů a trvalou lítost. A po 35. letech homosexuálního chování a 12 vztazích, Robin přesně ví, o čem mluví.
"Podle mé zkušenosti je nemožné mít zdravý homosexuální vztah, protože to jde proti způsobu bytí, kterým nás Bůh obdařil," řekla LifeSiteNews. Nazvala "
krutým" to, aby byl jakýkoliv náboženský vůdce nakloněn takovým vztahům.
Nyní je pouze pět let poté, co se pro Robin všechno změnilo. Byla zarytou protestantkou, která překrucovala Písmo svaté, aby sedělo jejímu homosexuálnímu životnímu stylu. Ale v jeden den se z rozmaru rozhodla jít do katolického kostela, aby dostala poznamenání popelem během mše na Popeleční středu. Přišla jen kvůli popelu, ale Bůh měl jiné plány.
Svůj dramatický životní příběh Robin rozpovídala v knize z roku 2012
Jenom jsem si přišla pro popel. Pocházela z rozvrácené rodiny, kde byli oba rodiče alkoholiky. Její otec fyzicky napadal matku a měl problémy s ovládáním hněvu.
V mladém věku byla Robin svědkem, jak ji otec udeřil, strkal a dělal "
ponižující věci" matce. Pamatuje si, jak stála blízko a dívala se na matku, jak pláče, když byla týraná. Robin žila ve smrtelném strachu ze svého otce a myslela si, že by ji zabil při nejmenší provokaci.
Má pouze jedinou vzpomínku na něžnost ze strany její matky. Měla asi 3 roky, když si ji jednou její máma nečekaně přitáhla a pochovala v náručí. To bylo jedinkrát v celém Robinině dětství, kdy se cítila
"bezpečně a šťastná.
Dříve než měla pět let se již stala tou, která utěšovala svou matku poté, co zažila týrání ze strany svého manžela. Pamatuje si, že se považovala za zachránkyni.
Náboženství se pro Robin stalo únikem. Chození na církevní bohoslužby spolu se sestrou se stalo jejím životem. Toužila, aby Bůh přišel a zachránil ji z denního verbálního, emocionálního a fyzického zneužívání, které zažívala doma.
Doživotně traumatickou vzpomínkou se pro ni stal den, kdy jako sedmiletá zjistila, že její otec opustil jejich dům nadobro. Pamatuje si, jak vyběhla z domu, podívala se do nebe a křičela:
"Bože, proč? Ze všech dětí na světě, proč jsi rozhodl, aby se toto stalo právě mé rodině?
Zoufale toužící po lásce
Robin byla na vysoké škole. Její otec byl fyzicky nepřítomen a máma trpěla vysilující chorobou. Když se teď na to zpětně dívá, uvědomuje si, jak velké prázdno bylo v jejím srdci a jak moc toužila po někom - komkoli, kdo by ji miloval.
Středoškolský učitel v ní rozpoznal talent na zpívání. Začal se k ní chovat jako k dceři, kterou nikdy neměl. Těšila se z jeho náklonnosti. Strávila mnoho šťastných chvil v kruhu jeho rodiny. Zažila život naplněný láskou a smíchem, který jí byl tak vzdálený, ale zároveň tak osvěžující a životodárný. Jenže po maturitě se tento vztah rozplynul a Robin se cítila být svým učitelem zrazena. Slíbila si, že už nikdy nepustí žádného muže do svého srdce.
Na vysoké škole potkala 19-letá Robin ženu, která ji pozvala na charismatické modlitební setkání, kde zažila vylití Boží lásky a stala se zapálenou pro křesťanskou víru. Robin se sblížila se svou novou kamarádkou. Vyvinul se z toho intimní vztah, který se rychle stal sexuálním. Trval sedm měsíců a když skončil, Robin byla zničena a měla zlomené srdce.
Pokusila se utéct od svých problémů a přešla na fakultu biblických studií. Byla velmi naštvaná, když se jeden den dozvěděla, že její bývalá přítelkyně začala chodit s chlapem. Hledala radu u jedné z vyučujících s cílem, aby jen našla nějakou blízkou přítelkyni. Toto přátelství se ale také stalo intimním a v průběhu několika měsíců i sexuálním vztahem.
Pamatuje si, že v té době byla "
totální případ" a dnes to hodnotí tak, že "
v něčem jsem byla strašně mimo." Jejich homosexuální vztah se nakonec dostal do pozornosti vedení fakulty. Učitelku chtěli propustit a Robin vyloučit ze školy, ale dovolili jim ukončit semestr.
Robin žila s touto učitelkou společně mnoho let. Staly se členkami církve, kde se setkávali homosexuální lidé. Velmi brzy se rozhodly dát stop svým homosexuálním skutkům. Robin doufala, že jejich vztah bude trvat věčně. Ale netrval. Robin si myslí, že její problémy s návaly zuřivosti, nejistotou, snahou přivlastnit si druhého a žárlivostí nakonec tuto ženu odehnaly pryč.
"Hledání matky, kterou jsem nikdy neměla"
Robinin život se ubíral dále klesající tendencí. Potkala ve své církve jinou ženu, která ji přesvědčila, že je opravdu a skutečně lesbičkou. Ale ani tento vztah nevydržel. Žena po ženě, vztah po vztahu, Robin zoufale hledala lásku, která by vydržela a která by naplnila touhu jejího srdce.
"Vždy to začalo skvěle a vždycky jsem si byla jistá, že jsem si teď opravdu našla pravou partnerku. Ale dříve než po roce jsem z toho byla nešťastná a divila jsem se, co to zase dělám. A odešla jsem," napsala ve své knize.
Šla od jednoho lesbického vztahu k druhému a často se vzájemně překrývaly. Chtěla si být jistá, že nikdy nebude muset zažít moment, kdy by byla sama a nemilovaná.
Když se dívá zpět, Robin si nyní uvědomuje, že si neustále hledala partnerky, které byly, podobně jako ona sama, psychologicky zraněny.
"Stále jsem doufala, že najdu vyrovnanou, milující, pečlivou ženu, která vyléčí mé srdce (jinými slovy jsem hledala matku, kterou jsem nikdy neměla)," napsala.
Robin řekla LifeSiteNews, že si nyní myslí, že "
většina lesbiček, které baží po vztahu s jinými ženami, má deficit ve svém vztahu s vlastní matkou.
"Vím, že v mém případě je to pravda. Nedostala jsem péči, kterou jsem od matky potřebovala. Měla jsem toto zranění od mé matky a pokoušela jsem se ho uzdravit tím, že jsem se obracela na jiné ženy. Čekala jsem od nich, aby mi daly to, co mi moje matka nebyla schopna dát. "
Měla šestačtyřicet let, kdy se dostala do svého jedenáctého vztahu. S vdanou ženou, která měla děti.
"Měla jsem utéct za hory, za doly, ale moje zubožené, oslabené a bláznivé já kapitulovalo před mou emocionální vyprahlostí. Dala jsem se s ní do vztahu," napsala.
Pro vážnou nemoc se dostala na dva týdny do nemocnice. Zdraví se jí částečně vrátilo, ale jen proto, aby zjistila, že ta žena se už rozhodla skončit vztah s ní.
"To byl jeden z nejsmutnějších a nejsrdcedrásajících dní mého života."
Zlomené srdce dalo Robin příležitost přehodnotit vlastní život.
"
Podívala jsem se na tento vrak po 11 nehodách a věděla jsem, že Bůh ode mne chtěl, abych si prošla něčím jako ztroskotáním, ale většinu dní jsem se s tím nemohla vyrovnat. Ležela jsem tváří na podlaze a plakala "Ó Bože, prosím řekni mi, že to není můj život!" Doufala jsem, že se probudím a zjistím, že to vše byl jen velmi, velmi zlý sen. Ale byl to můj život a musel mi patřit, až do posledního kousku.
"Obraťte se a věřte evangeliu"
Někdy v té době navštívila katolický kostel na Popeleční středu, aby přijala označení požehnaným popelem. Dostala znamení kříže na čelo se slovy "Obraťte se a věřte evangeliu." Cítila, že Bůh pohnul jejím srdcem. Na další neděli šla na mši a cítila se nevýslovně přitahována k bílé hostii, kterou kněz nazval "Tělo Kristovo." Pokračovala v chození na nedělní mše.
Robin ale nebyla přesvědčená, že homosexualita je nesprávná. Myslela si, že její problém je, že si neumí vytvořit "zdravý homosexuální vztah." Do jejího života vstoupila ještě jedna žena. Robin šla na to pomalu a doufala, že přátelství se změní na doživotní závazek.
"Špatnou a smutnou zprávou bylo, že to, co začalo jako úžasné přátelství, které se dva roky budovalo, skončilo v ruinách, když jsme začaly překračovat hranice a šly na místa, o kterých Bůh řekl, nepřekročíš! 'Jak to bylo v jedenácti vztazích před tím, i tento se stal šíleným a dysfunkčním doslova za noc. Všechny naděje na požehnaný svazek se vypařily (nebo spíše byly rozmetány přímo do mé tváře)."
Robin se dostala na úplné dno a přiznala, že vztah s jinou ženou "nikdy nemůže být 'správný'." Ve své zlomenosti a trápení volala k Bohu o pomoc. Dostala sílu obětovat svou sexualitu Bohu a slíbila od toho dne dodržovat Jeho slovo ohledně této věci. To se stalo před pěti lety, během víkendu, kdy měla čtyřiašedesát let.
"Přesto, jak bolestný byl můj narozeninový víkend, jsem tak vděčná za to, že byl dostatečně hrozný na to, aby mě vzbudil a přivedl k smyslu (a na kolena). Utekla jsem od homosexuálního života a ani na vteřinu jsem nepomyslela na návrat," napsala.
Robin začala chodit na katecheze římsko-katolické víry a byla do katolické církve přijata během Velikonoc roku 2010. Právě oslavila pět let toho, co nazvala "kráčet s vítězstvím". Věří, že to je "obrovský zázrak."
"A zázrak je, že během posledních pěti let jsem byla spokojená s tím, že jsem Boží osobní, 'někdo'. Byla jsem spokojená, že každý den vstávám sama a vstávám se štěstím, že mám nyní s Bohem správný vztah. Je to jen jeho úžasná milost, která mě drží v mé samotě. To je ten zázrak," řekla LifeSiteNews.
Komukoliv, kdo se zeptá, Robin řekne, že posledních pět let jejího života plynulo v neustálém překvapení.
"Musíte mi věřit, když vám řeknu, že jsem nikdy nic z tohoto neplánovala. Byla jsem přistižena nepřipravená, unesena nečekaně, naslepo přivedena a přemožena Božím milosrdenstvím. Opravdu, bez žertů! Je to pravda, jenom jsem si přišla pro popel! " Uzavírá svou knihu.
DATUM ZDROJE: 11. Nov 2014
ZDROJ: LifeSiteNews
Převzato z lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
