Pro naši dobu je typické, že v médiích je násilí a agresivity více než kdysi, zvyšuje se realističnost zobrazení fiktivního násilí ve filmech a počítačových hrách, a co je asi hlavní problém, dnešní děti tráví používáním médií mnohem více času než děti v minulosti. Výsledek je takový, že...
Výsledek je takový, že jsou vystaveny větším a intenzivnějším "dávkám" mediálního násilí a agresivity než v minulosti. Otázkou však je, jaký to má na nás vliv. Mnoho lidí si stále myslí, že násilí v médiích na člověka nepůsobí. Uvažují tak nejčastěji proto, že sami na sobě nevidí, že by je mediální násilí vedlo k agresivnímu jednání. Říkají něco v tom duchu, že vždyť i oni se i dívali pohádky nebo hráli videohry s prvky násilí a nikdy se to na nich neprojevilo.
Americký výzkumník Brad Bushman z univerzity v Ohiu často dostává následující otázku:
"Sám hraji videohry s násilným obsahem. Proč nejsem vrah? "Bushman nabízí odpověď:
Pocházíš z dobré a stabilní rodiny, máš přátele, nebyl jsi šikanován ve škole a máš zdravý mozek. Opravdu, posílení agresivního konání u dětí i dospělých, kteří sledují televizní programy nebo hrají počítačové hry s prvky násilí, je podmíněno mnoha faktory a těžko vědecky dokázat, že určité agresivní chování bylo vyvoláno mediálním násilím. Na základě výzkumů však lze určit několik oblastí vlivu podle typu účinků.
Posílení agresivity, napodobování a akceptace násilí jako řešení konfliktů.
Český psycholog Adam Suchý tvrdí, že pokud má dítě přirozené sklony k agresivnímu chování, je zde velká pravděpodobnost, že například sledování násilí v televizi v něm tyto sklony posílí. Míru posílení směrem k agresivnímu chování zvyšují tyto faktory: dítě je mladší než 12 let, sleduje televizi více než tři hodiny denně, zobrazované násilí je trivializováno, vytržené z kontextu, oslavované, samoúčelné, legitimizované jako sebeobrana.
Správné pochopení morální nepřípustnosti násilí (nemáme na mysli nutnou sebeobranu) není možné bez zobrazení jeho dalekosáhlých a ničivých následků, jakož i spravedlivého trestu. Násilí je bez těchto aspektů vytržené ze širšího morálního a společenského rámce. Násilí je u hrdinů nezřídka schvalováno, ba přímo oslavované jinými postavami v seriálu či filmu. Takové zobrazení navozuje dojem, že násilí jako způsob řešení problémů je společensky tolerováno. S takovým zobrazením násilí souvisí i jeho prezentace jako účinného prostředku k dosažení určitého cíle. Je to vidět hlavně v počítačových hrách, tzv. "Střílečkách". Ať už je hráč v roli kladného nebo záporného hrdiny, jeho progrese ve hře je nevyhnutelně spojena s eliminací lidských cílů, přičemž např. za usmrcení protivníka střelou do hlavy je více bodů. Takto ztvárněné násilí v sobě nese následující vzorec chování: násilné chování přináší výhody.
Znecitlivění
Vysoký příděl násilí z médií může mít za následek i snížení citlivosti člověka vůči násilí v reálném životě. U člověka se jakoby vytváří jakási odolnost vůči násilí, ale v tom smyslu, že nějaký druh násilí, např. facku ze strany muže vůči ženě, budeme považovat za něco normálního - "nerozhází nás to". Odborníci potvrzují, že takové znecitlivění je jen krátkodobé, ale je třeba zmínit, že tak usuzují na základě pozorování, během nichž jsou lidé vystaveni určitému mediálnímu násilí jen na určitý čas, např. dva týdny. V reálném životě je však člověk vystaven mediálnímu násilí pravidelně a dlouhodobě, proto lze předpokládat, že znecitlivění "nevyprchá", ale se spíše posílí.
Strach z vnějšího světa
Další možný účinek mediálního násilí - vytváření nedůvěry vůči okolnímu světu, souvisí s rozdílem mezi skutečným stavem násilí v reálném životě a prezentovaným stavem v mediálním zpracování. Výzkumy ukazují, že v médiích je několikanásobně více násilných a sexuálních trestných činů než ve skutečném životě. Taková násilím prosycená mediální realita může mít za následek vytváření mylných představ lidí o rozšířenosti násilí v reálném životě. V lidech roste nedůvěra vůči druhým lidem a strach z vnějšího světa.
Možná se zdá, že poukazujeme pouze na negativa sledování násilných programů, ale buďme upřímní: Uměl by někdo pojmenovat více pozitiv než negativ?
Doporučení
Nenechávejte děti, aby dojmy z mediálního násilí zpracovávaly samy ve své mysli. Pomozte jim identifikovat problematické prvky, ptejte se na jejich názor, i na to, co cítí a jaký to na ně má vliv.
Pokud u svého dítěte pozorujete agresivní sklony, snažte se limitovat na nejnižší možnou míru sledování násilných pořadů a hraní počítačových her s násilným obsahem.
Text je zkrácenou verzí článku zveřejněného v rodinné příloze časopisu
Slovo medzi nami (Pôst 2014).
Autor: Pavel Izrael
Převzato ze
zastolom.sk, 9. ledna 2015,
článek naleznete
zde.
