Při svém léčebném pobytu v Luhačovicích jsem zažila neuvěřitelnou příhodu.
Bylo horké léto a po skončených dopoledních procedurách jsme se jezdili odpoledne koupat na přehradu. 26. července na svátek sv. Anny, mé křestní patronky, jsem v podvečer jela z přehrady a přemýšlela o tom, zda si mám jít obstarat něco k jídlu. Bydlela jsem v soukromí na okraji lázní, kde nebyly obchody. Doma jsem neměla vůbec nic. V tom případě bych už nestihla jít na mši svatou, kostel byl také mimo centrum. Rozhodla jsem se jít do kostela. Po skončení mše svaté ke mně přistoupil neznámý muž a zeptal se, zda bych s ním a jeho přítelem (knězem z Frýdku) nešla na večeři. Ochotně jsem souhlasila. Jeli jsme autem zpět do centra do hotelu Vltava. Při společné večeři jsem se dověděla, že můj hostitel je pan Berounský, emigrant a profesor náboženství ve Freiburgu, kde vystudoval a řadu let žije. Jeho otec byl šéfredaktorem časopisu Řád, který vycházel 10 let před válkou. On se zase ode mne dozvěděl, že časopis Řád, který vydává můj bratr a jehož je šéfredaktorem, nezanikl a již téměř 20 let pokračuje. Oba jsou v písemném styku a při návštěvách v Praze i v osobním styku.
Takovou inscenaci může vymyslet jedině Bůh s přispěním sv. Anny.
Dagmar Dachovská
