Je nám ctí zprostředkovat nový rozhovor, který poskytl novinám
Catholic Voice pomocný biskup z Astany v Kazachstánu
Atanáš Schneider.
Catholic Voice je jednou z 24 organizací, které tvoří sdružení Voice of the Family (Hlas rodiny). Biskup Atanáš Schneider se zviditelnil díky tomu, že jasně zastával katolické učení. V tomto rozhovoru mluví o největších hrozbách pro rodinu, které představuje dokument synody
instrumentum laboris a kroky vyšších prelátů, které dělají z postu oficiálních struktur Církve. Voice of the Family udělalo hloubkovou analýzu
instrumentum laboris.
Vaše Excelence, podle dokumentu Instrumentum laboris letošní synody došlo k "společné dohodě" [c'è un comune Accord] ve prospěch "pokání" rozvedených a znovu sezdaných "pod autoritou biskupa, rozvedených a civilně znovu sezdaných věřících, jejichž soužití bez sňatku se nedá změnit." Je "společná dohoda" vhodný výraz?
biskup Schneider: Tvrzení, že se dospělo ke "společné dohodě" ohledně "pokání", není správné. Jediný veřejný dokument, z něhož by se dal zjistit skutečný názor biskupů na toto téma je "
Relation Synodi" z roku 2014. Je tam zaznamenáno, že na synodě 40% členů bylo proti "pokání". Když se vezme v úvahu takový výsledek, jen těžko lze hovořit o "společné dohodě". Navíc neexistuje žádné bližší určení ani definice, co toto "pokání" vlastně je.
Je důvěryhodnost dokumentu Instrumentum laboris takovýmto užíváním slovního spojení "c'è un comune Accord" ohrožena? Někdo by si mohl myslet, že navzdory nesouhlasu, jsou na synodě pokusy zpřístupnit eucharistii rozvedeným a znovu sezdaným. Můžete se k tomu vyjádřit?
biskup Schneider: Po podrobném přezkoumání faktů se zdá, že autoři dokumentu Instrumentum laboris se pokoušejí protlačit zájmy jisté duchovní nátlakové skupiny, aby se tak změnil Boží zákon, který zakazuje rozvedeným a znovu sezdaným přistupovat ke svatému přijímání.
Když arcibiskup Forte mluvil o synodě, řekl, že jednou z priorit by měla být diskuse o dovolení rozvedeným a znovu sezdaným (ale civilně) stát se "křestními otci nebo maminkami, katechety, mimořádnými rozdělovateli svatého přijímání". Co si o tom myslíte?
biskup Schneider:
Za prvé, je třeba si vzpomenout na význam kmotrů podle neměnného učení a praxe Církve. Křestní rodič (kmotr nebo kmotra) má pomáhat pokřtěnému vést křesťanský život v souladu s křtem a věrně plnit s tím související povinnosti. Na to, aby se někdo mohl stát kmotrem, musí být katolík, který vede život víry v souladu s úlohou, kterou na sebe bere (viz KKP, Can 872 a 874 § 1, 3). Rodičei a ti, kteří berou na sebe úlohu kmotrů, jsou povinni vychovávat dítě slovem a příkladem ve víře a ve vedení křesťanského života (viz Canon 774, § 2). Pokud kmotr nebo kmotra, nebo katecheta vede život, který je veřejně proti šestému přikázání a nerozlučitelnosti křesťanského manželství, určitě nemůže být příkladem života víry. Totéž platí i o mimořádných rozdělovatelech svatého přijímání. Podpora přístupu rozvedených a znovu sezdaných k povolání kmotrů a katechetů v konečném důsledku nemůže být v zájmu skutečného duchovního dobra dětí, ale je prostředkem k dosažení určitých ideologických cílů. To je neúcta a výsměch instituci kmotrů a katechetů, kteří veřejným slibem přijali roli učitelů víry. V případě kmotrů nebo katechetů, kteří jsou rozvedení a znovu oddáni, jejich život neustále odporuje jejich slovům, a tak musí čelit napomínání Ducha Svatého ústy svatého apoštola Jakuba: "A slovo také uskutečňujte, nebuďte jen posluchači, kteří klamou sami sebe." (Jk 1,22).
Excelence, právě probíhá diskuse o manželstvích osob stejného pohlaví a některé katolické skupiny jsou otevřené k uznání toho, že i osoby stejného pohlaví mohou mít dlouhotrvající vztah plný lásky, a proto podle nich lze uznat homosexuální registrovaná partnerství. Očividně i několik biskupů zastává tento názor, ale mohlo by se to někdy stát skutečným katolickým stanoviskem?
biskup Schneider: Tohle nikdy nemůže být skutečné katolické stanovisko, protože to přímo odporuje slovům Boha, že homosexuální skutky a homosexuální životní styl jsou těžkou urážkou Boží vůle (viz Gn 18,20; Lv 18,22; 20,13; Iz 3,9 ; Ř 1,26-27; 1 Kor 6,10; 1 Tim 1,10; Jud 7). Páchání zla v dlouhodobém vztahu, i když plném lásky, nepromění totéž zlo na dobro. Pouze skutečné pokání, ke kterému patří lítost a pevné odhodlání vyhýbat se zlu, Boží milostí ničí zlo. Bylo by absurdní prohlásit, že alkoholismus se stane něčím dobrým díky dlouhotrvajícímu láskyplnému vztahu dvou lidí, kteří ho uzavřeli na základě společných sklonů pít alkohol. Stejně je absurdní schválit výše zmíněné homosexuální svazky.
Jsou také snahy prosadit "nový jazyk", protože podle některých by se mělo vyhýbat používání slovních spojení "homosexuální sklony" a "vnitřně neuspořádaný", protože jsou urážlivé. Jaký máte dojem z této snahy zavést politicky korektní jazyk?
biskup Schneider: Musíme nazývat věci pravými jmény, jinak klameme druhé i sebe. Nazývání věcí pravými jmény neznamená, že máme v úmyslu někoho diskriminovat, pokud se vyjadřujeme s úctou a pedagogickou moudrostí. Existují příznaky deficience (tj. nedostatek, nedokonalost, vada - pozn) tělesného nebo duchovního charakteru, jako je strach z výšek, klaustrofobie, mořská nemoc, krátkozrakost atd. Nikdo se zdravým rozumem nebude pohoršen, pokud takové jevy nazveme deficience. Homosexualita sama o sobě je vlastně sexuálně-psychologický symptom deficience, který v minulosti všechny civilizované národy považovaly za deficit a nazývali ho pravým jménem. Pod tlakem nové gender ideologie, která má kořeny v marxistické ideologii, byla homosexualita v 70. letech 20. století vyřazena z Mezinárodní příručky psychologických onemocnění (International Handbook of Psychological diseases). Takto se ti, co trpí náklonností ke stejnému pohlaví, stali rukojmími radikální ideologie, protože je jim odepřena možnost uzdravení nebo zlepšení jejich psychologické poruchy. Mít deficit není ostuda, je to fakt. Ti, kteří prakticky podporují lidi s deficitem, v našem případě ty, kteří pociťují přitažlivost k osobám stejného pohlaví, aby zneužívali svůj deficit, aby si ho tak prohloubili a aby se postupně stali závislými, páchají velkou nepravost vůči těmto lidem, kteří potřebují a chtějí dostat pomoc ve své duchovní a psychologické deficienci.
Vaše Excelence, když v roce 2013 byly v Irsku legalizované potraty, katolické nemocnice, jako např. Univerzitní nemocnice Mater Misericordiae v Dublinu, zveřejnily prohlášení, že budou akceptovat nové zákony o potratech. Co je v takové situaci povinností arcibiskupa nebo biskupa, do jehož obvodu nemocnice spadají?
biskup Schneider: V takové situaci je katolický biskup povinen zbavit nemocnici titulu "katolická" a připomenout svým věřícím, že spoluúčast na takovém strašném činu jako je potrat je těžký hřích a po jeho spáchání hrozí exkomunikace. Trest exkomunikace je vlastně uzdravující opatření vedoucí k vyléčení, jehož cílem je zabránit vinnému člověku, aby páchal další zločiny, aby se mu tak zajistila věčná spása. Tuto metodu používal samotný Bůh (kázání o soudu a trestu skrze proroky), náš Pán Ježíš Kristus (řeč o exkomunikaci v Mt 18,15-18) a apoštolové (exkomunikace, kterou provedl svatý Pavel, viz 1 Kor 5,4-5) , a proto ji musí používat i Církev. Pokud Církev upustí od této Boží metody, bude nevěrná Bohu a už nebude opravdovou matkou, která trestá své děti, aby je zachránila. Právě naopak, taková Církev bude nepravou matkou, která hrozně rozmazluje dítě a vede ho tak k zkáze, nebo macechou, jíž je spása dítěte ukradená. Následující slova svatého Pavla o exkomunikaci, inspirované Duchem Svatým, platí ve všech obdobích církevních dějin, včetně naší doby: "Já jsem už, ačkoli tělem vzdálen, duchem přítomný, rozhodl jako přítomen, že toho, co to udělal je třeba ve jménu našeho Pána Ježíše, když se shromáždíme, vy a můj duch, s mocí našeho Pána Ježíše, vydat satanu k zahubení těla, aby se duch zachránil v den Páně."(1 Kor 5,3-5).
Během diskuse o "manželstvích" osob stejného pohlaví v Irsku jeden biskup prohlásil, že katolíci mohou s čistým svědomím hlasovat pro tento návrh a napomenul je, aby nehlasovali proti němu jen z čiré nenávisti. Navíc mnozí duchovní přes média povzbuzovali lidi, aby svým hlasem změnili definici manželství. To se opakuje na celém západě - co se podle vás v tomto ohledu stalo duchovenstvu a co je třeba udělat, aby se to dalo do pořádku?
biskup Schneider: Duchovní, kteří naváděli věřící, aby hlasovali pro manželství osob stejného pohlaví, se tímto ukázali jako falešní proroci, jako ti, kteří překrucují Boží slovo. Ukázali se jako veřejní lháři, na které se zcela hodí tato slova z Písma svatého: "Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobrému zlo, dělají světlo tmou a tmu světlem, dělají hořké sladkým a sladké hořkým!" (Iz 5,20) a: "Tvoji proroci ti zvěstovali šalebná a bláhová vidění, neodhalovali tvoje nepravosti, aby změnili tvůj úděl.Vidění, která ti zvěstovali byla šalba a svody." (Pláč 2,14).
Takovým kněžím a biskupům by dnes bez pochyby apoštol Pavel řekl: "Jsou to falešní apoštolové, klamní pracovníci, kteří se tváří, jakoby byli Kristovými apoštoly." (2 Kor 11,13). Aby se situace zlepšila, nejprve musí věrní biskupové jasně a jednoznačně učit Kristovu pravdu a otevřeně uvádět na pravou míru učení těchto falešných proroků.
Excelence, ve více rozhovorech jste se zmínili o pokusech zmanipulovat průběh synody konané v roce 2014. Mnozí věřící z celého světa se bojí, že se někdo snaží zmanipulovat i letošní synodu. Jak lze takovou manipulaci zastavit? Co mohou udělat ti, kterých se synoda přímo netýká, jestliže množství důkazů o další manipulaci narůstá?
biskup Schneider: Na to, abychom takové manipulace zastavili, musíme v první řadě vroucně prosit o Boží zásah z nebe, aby následující Boží slova v těchto dnech během připravované synodu uplatnila: "chytráků úmysly on docela maří, že jejich ruce vždy jsou bez úspěchu. Moudré on v chytrosti jejich polapil, plány potměšilců se nesplní." (Job 5,12-13).
Dále musíme ukazovat a hájit Boží pohled na manželství a rodinu písemnou i ústní formou, využívaje tak službu pravdy, jako důležité gesto lásky k bližnímu. Pokud existují jasné důkazy, každý by se měl snažit odhalovat intriky falešných proroků v Církvi. První papež svatý Petr ve své druhé encyklice napsal následující slova, která platí o kněžích a biskupech, kteří v těchto dnech hlásají, že homosexuální život je dobrý a že ti, co veřejně žijí ve smilstvu, mají právo chodit ke svatému přijímání: "V lidu však byli i falešní proroci; tak budou i mezi vámi falešní učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky rozkolu; budou zapírat Pána, který je vykoupil, a tím přivedou na sebe náhlou zhoubu. Mnozí budou následovat jejich výstřednosti a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení. Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili. Jejich odsouzení už je připraveno a jejich záhuba je bůízká."(2 Pt 2,1-3).
Vaše Excelence, jsou nějací svatí nebo nějaká duchovní literatura, ve které nacházíte v tomto období neslýchaného chaosu a dezorientace v Církvi útěchu a povbuzení? Podělil byste se s našimi čtenáři o nějaké citáty nebo náhledy, které nám budou povzbuzením?
biskup Schneider: Musíme mít před očima světce, kteří byli světlem v určitých obdobích chaosu v dějinách Církve. Mezi duchovními bych zmínil svatého Atanáše, jeho utrpení a díla o dějinách ariánů; svatého Řehoře VII., který nebojácně obhajoval cudnost (před kněžským konkubinátem a sodomií) a svobodu (před zásahy občanské moci do duchovních záležitostí) Církve, Kristovy nevěsty; svatého Jana Fishera, který i za cenu života jako jediný anglický biskup v té době obhajoval nerozlučnost manželství a primát papeže; svatého Pia X., jehož slova a skutky byly neobyčejně jasné a odvážné a který nikdy nepodlehl tlaku politické korektnosti v Církvi ani mimo ni.
Mezi laiky můžeme zmínit hlavně: svatou Kateřinu Sienskou, svatého Tomáše Mora, nesmírně zbožného a odvážného ekvádorského prezidenta jménem Gabriel Garcia Moreno, který byl v roce 1875 pro víru zavražděn hned po tom, co vyšel z kostela, ve kterém strávil hodinu v eucharistické adoraci. Boží služebník Jérôme Lejeune (+ 1994) - lékařská, akademická a politická elita ho pro jeho pevný názor na potraty nepřijala, skoro 20 let mu nezvýšili plat, odebrali mu granty na výzkum a byl nucen zavřít laboratoř.
V dnešní době, kdy se nacházíme uprostřed pronásledování zvenčí a marginalizace zevnitř Církve, by nám velmi duchovně pomohlo, přečíst si životopisy a díla výše zmíněných světců a Božích služebníků a hlavně zivotopisy mučedníků. Někde jsem četl tuto myšlenku na povzbuzení: "Nezáleží na tom, co o nás dnes lidé říkají, ale na tom, co o nás budou říkat sto let po naší smrti."
Zdroj:
www.lifesitenews.com, 14. 8. 2015
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.