Nedávno jsme se během dovolené v Missouri s mou čtyřletou dcerkou Ellou vydali na výlet do nedalekého nákupního centra. Mou pozornost upoutal nápis ve výloze obchodu pro teenagery a mládež:
"Výprodej - vybrané zboží po 5 dolarů."
Jelikož to byla velmi lákavá nabídka, vešla jsem dovnitř, jestli tam něco nenajdu. Ella se rozběhla ke stojanu, kde si myslela, že jsou princeznovské šaty. Ella velmi dobře zná barvy, látky a ozdoby, z nichž jsou vyrobeny princeznovské róby, protože je má 80% času na sobě. Někdy je oblečená jako Popelka, jindy je z ní zase Rapunzel, a takto bych mohla pokračovat dál. Miluje každou jednu ze svých osmi okouzlujících malých rób, z nichž většinu dostala od svých štědrých babiček. Jelikož jsem jí na prázdniny do Missouri nevzala žádný z těchto jejich každodenních kostýmů, určitě musela pociťovat absťák.
Jak jsem se tak přehrabovala mezi věšáky s oblečením za 5 dolarů, Ella mě pořád volala ke stojanu s šaty, které našla. Byla plná nadšení a radosti z tolika kostýmů její velikosti, které byly najednou všechny pohromadě na jednom místě. Zakřičela na mě a řekla:
"Mami, chci si je vyzkoušet. Jedny bych chtěla. "Nejprve jsem se zasmála a řekla jsem jí:
" Ello, ty šaty jsou pro teenagerky. "Znovu jsem se otočila ke svému stojanu, protože jsem věděla, že v tomto obchodě nemají nic pro mé 4-leté dítě.
Ella však na šaty hleděla ještě upřeněji a dávala mi najevo své zklamání, prosila mě, abych jí dovolila jedny si vyzkoušet. Podle ní to byly šaty přesně pro dívky, jako je ona. Když jsem si konečně uvědomila, že Ella se jen tak lehce nevzdá, přešla jsem k ní, abych jí to rozumně vysvětlila. Stále to však nemohla pochopit. Když jsem se však lépe podívala na šaty nabízené 16-letým, došlo mi, co se děje. Šaty vypadaly tak malé, že by seděly mému 4-letému dítěti. Tak jsem se tedy nechala přemluvit a dovolila jsem jí vyzkoušet si nádherné princeznovské šaty, které jí sice byly trošičku velké na hrudi a bříšku, ale na délku jí byly akorát.
Ella ještě není poznamenána kulturní lží, takže vidí věci tak, jak jsou. Jak potom mohu diskutovat s upřímným myšlením dítěte, které není otupené? Její zmatený výraz tváře jakoby říkal:
"Mami, není to jasné? Tyto šaty jsou pro mě, ne pro teenagerku.
Šaty byly tak krátké a malinké, že si neuměla představit, že by mohly být určeny komukoliv jinému, jen ne 4-letému dítěti. A já s ní souhlasím. Když jsem jí dala několik z nich vyzkoušet, byla opravdu přesvědčena, že jsou na ni! A tak to, co by na mé Elle vypadalo cudně, by 16-leté dítě oloupilo o všechnu jeho představivost.
Na konferencích pro mládež jsem mnohokrát přednášela před mladými dívkami o cudnosti. Abych vám to objasnila, zvykla jsem si jim ukázat dvě tílka a řekla jsem jim, že jedno jsem koupila v dětském oddělení a druhé v oddělení ženského prádla. Pak jsem je vyzvala, aby hlasovaly o tom, které tílko jsem koupila v kterém oddělení. Bylo to vždy velmi těsné hlasování a většina dívek si myslela, že červené hedvábné obtažené tílko s tenkými ramínky jsem určitě musela koupit v oddělení prádla. Pak jsem jim vysvětlila, že jsem vlastně obě tílka koupila ve stejném dětském oddělení a ani jedno nebylo z oddělení prádla. Pokaždé tyto dívky zůstaly v němém úžasu. Pak jsem jim řekla, že to, co se jim zdálo jako prádlo, je opravdu prádlo. Jde však o to, že obchody s oblečením nyní přesunuly oddělení prádla do dětského oddělení.
Nedávno jsem na svém blogu s názvem
"Znudění, zavaleni pornem a samotní: falešný svět našich dětí" vysvětlila tuto věc: kdysi muž musel tvrdě usilovat o to,
aby mohl ženu požádat o ruku a získat tak i právo manžela vidět svou ženu oblečenou ve spodním prádle. Dnes muž může jednoduše leckdy jít po ulici a vidět ženu v odhalujícím oblečení, které vypadá jako spodní prádlo a které si ženy většinou koupily v normálních odděleních obchodů s oblečením.
A tak je to úžasné a krásné tajemství ženy, které by mělo zůstat ukryté pod oblečením, předčasně odhaleno každému, kdo se chce podívat, kdo to chce využít a zneužít. Tato dívka však možná ani netuší, že se na ni dívají jen jako na předmět nebo jen jako na tělo bez pocitů, rozumu či duše.
Být cudná znamená odmítnout odhalit tajemství o tom, kdo jsi. Princeznovské šaty mé 4-leté dcery v celé své kráse a ozdobě odhalují její nádheru, protože nechávají zakryté to krásné tajemství o ní samé. Chápu, že 16-leté dívky si stále představují samy sebe jako Popelky a dokonce si možná pamatují i na dny, kdy byly ve věku mé dcery a kdy život vypadal mnohem jednodušší. Byly to dny, kdy se neoblékaly jako princezny kvůli tomu, aby upoutaly pozornost nějakého chlapce, ale aby si uvědomily svou vlastní krásu, aby si jen tak tancovaly a hrály si, i když se nikdo nedíval. A jako moje dcera roste, tak bude růst i velikost jejich šatů, protože v jejím tělesném zjevu je úžasná krása, která nebyla určena pohledu každého kluka.
Modlím se, aby nikdy neztratila tuto svoji nevinnost, která jí pomáhá rozpoznat, kdy jsou šaty zjevně ušité pro dítě, i když se nacházejí na stojanu s věcmi pro teenagerky.
Můj odkaz teenagerkám zní: Nenechte se svést myšlenkou, že méně oblečení vám přinese více toho, po čem touží vaše srdce, pokud tedy vaše srdce netouží jen po větším trápení. Nosit na sobě více oděvu nabízí více možností, jak být správně milována a ceněna. Více oděvu chrání vaši důstojnost a dává vám svobodu cítit se ve své kůži pohodlně, a vědět, že nemusíte odhalit vše, aby si muž všiml vaše tělo, rozum a duši. Více oděvu bez pochyby bude chránit vaši čistotu a cudnost a povede čestného chlapce s dobrým úmyslem k tomu, aby chtěl s vámi chodit pro to, kdo jste uvnitř, a ne proto, jak se oblékáte.
Převzato z
lifenews.sk, 21. listopadu 2014
článek naleznete
zde.