Zamyšlení nad evangeliem třetí neděle adventní- cyklus B
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: „Vyrovnejte cestu Pánu, jak řekl prorok Izaiáš.“ Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim řekl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.(Jan 1,6-8.19-28)
„Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte.“
Podívej se kolem sebe! Nevztahují se tato slova i na nás? Jak Křtitel tak odpovídá farizeům a nás by měla varovat. Dar víry nemáme daný jednou provždy. Musíme se o něj starat, pečovat, živit usilovat o to, abychom o něj nepřišli. Můžeme jej přirovnat ke květině. Musíš ji zalévat, dávat ji živiny, milovat ji, že ji tím, že ji stavíš na místo, kde bude mít dosti světla, a odnášíš z místa, kde by byla v průvanu či chladu. Naše víra potřebuje modlitbu, oběť, živý vztah k Bohu, láskyplný vztah k bližním ve společenství.
Duch Hospodinův je nade mnou. I mne, i tebe poslal zvěstovat radostnou zprávu. Zvěst o nebeském království pro všechny. Na zem má přijít dlouho očekávaný Mesiáš. Jak ho očekáváme? Jan vybízí každého osobně k nahlédnutí do vlastní duše, do vlastní mysli a svého srdce. Máme se poučit z jednání farizeů, ale za příklad si jej neberme.
Oni očekávali příchod Mesiáše – člověka, kterého pošle Bůh, aby je vytrhl z nadvlády Římanů. Když Jan opakuje slova proroka Izaiáše, farizeům neříká nic nového. Větu „vyrovnejte cestu Pánu“ velmi dobře znali, ale slova o příchodu Mesiáše nejsou schopni příjmout. Jejich srdce jsou zatvrzelá. Jestliže není on sám Mesiáš ani Eliáš, proč tedy křtí?
Jan přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby křtil vodou. Jan je hlas volajícího na poušti. Vyzývá všechny k obrácení, k pokoře a návratu k Božím zákonům daným Mojžíšovi. Obrácení a pokání má připravit cestu Bohu, aby měl KAM sestoupit.
Celý věřící Izrael se modlil za příchod Spasitele. Právě znalci zákona – velekněží a farizeové – vykládali Boží zákony svým způsobem, který neodpovídal Božímu výkladu. Především to bylo právě farizeové, kteří si ze zákona udělali zdroj snadné obživy. Na lid byly kladeny těžké úkoly, často nesmyslené zákazy a příkazy, jejichž nedodržení ve jménu Božím nemilosrdně trestali.
Ale i oni dostávají stejnou šanci k obrácení. Ke změně smýšlení. K omytí v posvátné řece Jordánu přijetím pokání.
Za Janem i z velké dálky přichází zákony sužovaný lid. Touží ve své upřímné víře po spravedlnosti a spáse. Jejich touha po obrácení je přivádí k Jordánu a čistota srdce je plní důvěrou, že se přiblížilo nebeské království a že právě teď, za jejich života, přijde ten pravý a očekávaný Spasitel. Touží se na jeho příchod připravit, očistit své nitro od hříchů, aby mohli přijmout pozvání do věčnosti.
Svatý Pavel nás vyzývá:
„Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu.“ To je velice důležité – modlit se a děkovat. Skutečně, naše vděčnost by měla být nekonečně velká, jak nekonečně velkého daru se nám dostává.
Na setkání s Kristem se připravujeme ve zpovědnici. Její dceře jsou břehy Jordánu, které v pokání musíme překročit. Kněz stejně jako otec rodiny. Tam v koupeli milosti Ducha Svatého, se omýváme od nepravosti, od hříšných skutků i myšlenek. Vyznáváme svou slabost a malou snahu odpustit a přijmout odpuštění. Připravujeme se upřímně na setkání s Ježíšem.
Není to snadné, ale je to jediný způsob, jak nepropást toho, který stojí mezi námi.
Fermentum 1/2003
