Může lidová zbožnost přinést v životě nějaký užitek? O tom nám více dneska píše myšlenka papeže Pavla VI.
JE-LI VŠAK LIDOVÁ ZBOŽNOST SPRÁVNĚ ZAMĚŘENA, HLAVNĚ EVANGELIZAČNÍ VÝCHOVOU, MÁ I ČETNÉ KLADNÉ HODNOTY. DOKAZUJE TOTIŽ ŽÍZEŇ PO BOHU, KTEROU MOHOU CÍTIT JEN PROSTÍ A CHUDÍ LIDÉ. VZBUZUJE V NICH VELKODUŠNOST, JEŽ HRANIČÍ AŽ S HRDINSTVÍM, JDE-LI O VYZNÁNÍ VÍRY.
PŘINÁŠÍ S SEBOU TÉŽ VYVINUTÝ SMYSL PRO BOŽÍ VLASTNOSTI, ŽE TOTIŽ BŮH JE NAŠÍM PROZŘETELNÝM OTCEM A ŽE JEHO LÁSKA SE MEZI NÁMI STÁLE PROJEVUJE; PLODÍ CTNOSTI, KTERÉ SE JINAK JEN ZŘÍDKA POZORUJÍ, NAPŘ. TRPĚLIVOST, SNÁŠENÍ KŘÍŽE KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA, VNITŘNÍ SVOBODU, SOUCIT S DRUHÝMI A ŽIVOU ZBOŽNOST. PROTO JI TAKÉ RADĚJI NAZÝVÁME LIDOVOU ZBOŽNOSTÍ NEŽ JEN POUHÝM NÁBOŽENSKÝM CÍTĚNÍM.