Drazí bratři a sestry, evangelium První adventní neděle, které nám říká o výzvě k bdělosti, vyjadřuje i naši vlastní situaci. Současná doba je plná mnoha bolestí a problémů a nejednou se nám může zdát, že jsme v tomto trápení sami. Bůh chce být v našem životě přítomen. To však závisí také na tom, nakolik jsme otevření jeho milosti.
Výzva bděte není jen přípravou na hodinu smrti, ale i výzvou k ustavičnému růstu v naší lásce k lidem, skrze kterou se naše křesťanská víra stává hodnověrnou. Tento adventní čas nám poskytuje prostor k zamyšlení, jak je to s naší láskou v rodinách a v našich vztazích k druhým.
Víme, že projevování takové lásky, je často podmíněno i vnějšími okolnostmi našeho života. My biskupové spolu s kněžími našich diecézí se znepokojením vnímáme sociální situaci na Slovensku, zvláště postavení rodin, kterým chceme věnovat zvláštní pozornost. Stále více a více se ocitají v sociální nejistotě úplné, ale i neúplné rodiny. Z nejpalčivějších problémů chceme zmínit alespoň některé.
Nedostatek pracovních příležitostí a nezaměstnanost v regionech. Mnohé to nutí na dlouhé období opustit své rodiny, což vede k vzájemnému odcizení se a v četných případech i k rozpadu manželství. V mnoha rodinách se mzdy pohybují kolem zákonného minima, což nesplňuje podmínky spravedlivé rodinné mzdy, podle sociální nauky Církve.
1 Příjmy nepostačují na pokrytí běžných výdajů v rodině. K tomu se přidružuje zadržování mzdy nebo dohodnuté odměny za práci, na co nejvíce doplácejí zejména živnostníci, ale i mnozí zaměstnavatelé. Stát však i v takové situaci od nich vymáhá odvody a daně a křivda dopadá výhradně na ně.
V takové situaci je těžké pro mladé lidi založit rodinu. Příjmy jsou nízké, zajištění vlastního bydlení nedostupné a práce je nejistá. Mnozí z nich přestávají uvažovat o založení rodiny a přicházejí k mylnému názoru, že je výhodnější, pokud zůstanou svobodní nebo žijí jen v bezdětných partnerských vztazích, majíce tak více ekonomických výhod, nižší náklady na živobytí, větší výkonnost a úspěšnější kariérní růst v práci. Také se rozšiřuje názor, že řešení problémů je výlučně v osobní aktivitě, přičemž se nedostatečně přihlíží k tomu, že ne všude jsou stejné podmínky; že ne každý je schopen podnikat, či získat vyšší vzdělání; že ne každý může odejít za prací mimo domov. Ti, kteří od přirozenosti nemají nadání nebo podnikatelské schopnosti, v případě ztráty zaměstnání, zvláště pokud je to pár let před důchodem, ocitají v téměř v neřešitelné situaci.
Odpovědnost za vytváření podmínek pro společné dobro, jak zdůrazňuje Lev XIII. v encyklice Rerum novarum (26) je především povinností státu. V současnosti se však nelze ubránit dojmu, že na společném dobru má účast jen úzká skupina lidí, zatímco mnozí se ocitají na hranici chudoby, přesto, že celý život poctivě pracovali a platili daně.
Tyto, ale i další skutečnosti, významně poznamenávají vztahy v rodinách. Dlouhodobá sociální nejistota u mnoha prohlubuje obavy o budoucnost, což se přenáší i na rodinné vztahy. Mnozí tyto bolesti nezvládají a propadají různým závislostem.
Navzdory zmíněným problémům, je však i mnoho těch, kteří se upřímně snaží si ve svých manželstvích a rodinách zachovat vzájemnou úctu a lásku, za což jim patří naše díky a ocenění. Zvlášť patří naše díky a úcta matkám, které se kvůli mateřství a výchově dětí zříkají kariéry v zaměstnání, což je z čistě materiálního hlediska jakoby "znevýhodňovalo" vůči ženám, které se rozhodly nemít děti, jak na to poukázal i svatý Jan Pavel II.
2 V této složité situaci chceme zdůraznit, že Církev má i roli prorockého poslání, kterou dostala od Ježíše Krista. On vždy stál na straně utlačovaných a ponižovaných a svým příkladem nás učí, co je to spravedlnost. Církev jako instituce nemůže přímo měnit státní zákony ani ovlivňovat přerozdělování společného dobra. Avšak Církev jako společenství věřících si uvědomuje, že všichni jsme skrze víru povoláni k tomu, abychom podávali návrhy na spravedlivé zákony, zvláště ti, kteří jsou politicky činní. To zdůrazňuje Druhý vatikánský koncil, jakož i současný Svatý otec František.
Sociální nauka církve proto hovoří o přednostní lásce k chudým, kteří často nemají dost sil ani možností sami obhajovat svá práva a důstojnost.
3 Chudoba, která zasahuje dnešní rodinu, nespočívá pouze v nedostatku jídla nebo oblečení, ale zejména v chudobě ve vztazích, v obrovské sociální nejistotě a v nepochopeni jinými. Mnozí jsou v situaci, že pokud o práci přijde jeden člen rodiny, celá rodina se ze dne na den ocitá v chudobě.
Drazí bratři a sestry, První adventní neděle je počátkem naší cesty k Betlémským jeslím. Ježíš se tam narodil v chudobě, protože v hostinci pro něj a jeho rodiče nebylo místa.
Ale chudobu kompenzovala bohatost vztahů: láska Panny Marie a svatého Josefa, jejich víra a naděje v Boží přítomnost. Víme, že mnozí z vás také čelí nejistotě, která je vystavena pokušení beznaděje. Naše víra v milujícího Boha nám však dává sílu nepodlehnout nejistotě, ale dívat se na svět s nadějí a nacházet radost a smysl v tom, co je v našem životě hodnotné. To znamená "bděte" z dnešního evangelia. Beznaděj nás totiž obírá o schopnost těšit se z našich dětí, z lásky manžela či manželky, jakož i vidět dobré lidi kolem nás a zejména lásku Boha k nám. Vždyť nám za zachránce daroval svého Syna, narozeného z Panny.
Proto naši pomoc, zvláště rodinám, vidíme v rozvoji již existujících center rodiny. Jejich smysl je ve spolupráci s vámi budovat společenství lidí, kteří si chtějí navzájem pomáhat.
Všichni jsme totiž pozváni k vzájemné solidaritě, v níž se projevuje skutečná charita - láska společenství Církve. Bez takové lásky a sociálního cítění je nemožné vybudovat uspořádanou společnost. Centra mohou k tomu přispět vzděláváním a zprostředkováním právní pomoci a poradenství v ekonomické, sociální a psychologické oblasti. Zvlášť chtějí podporovat tak důležité manželské poradny a vytvářet podmínky pro společenství a setkání rodin, které mohou pomáhat manželům překonávat krize způsobené i zmíněnými okolnostmi.
Drazí bratři a sestry, čas adventu není tedy jen očekáváním Krista, který se narodí v betlémských jeslích, ale je i poznáváním Krista v našich rodinách; v našich bližních, v sociálně slabých, starých a opuštěných. Kristus nás tak učí duchovní i hmotné solidaritě vůči všem. Vždyť právě v nich je skutečně přítomen živý Bůh, kterého toužebně očekáváme.
Žehnají vám a modlí se za vás vaši biskupové.
Převzato z
facebook - ŽIVÁ VIERA,
článek naleznete
zde.
@@@
Predseda KBS
o aktuálnom pastierskom liste
http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20141130003
