Zamyšlení nad evangeliem první neděle adventní- cyklus B
Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobné jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“ (Mk 13,33-37)
Bdělost vyplývající z eschatologického přesvědčení
má být základní vlastností učedníků. Je to zdůrazněno dvěma obrazy: obrazným slovem o bdělosti hospodáře před zloději a přirovnáním o bdělých služebnících, kteří očekávají v noci návrat pána ze svatební hostiny, a proto jsou oblečeni v pracovním šatě a mají připravená světla.
Kardinál Newman si položil v posledním kázání, které měl jako anglikán před konverzí, tuto otázku: „Kdo je opravdu křesťanem?“A dal si na to sám odpověď:
„Opravdovým křesťanem je ten, kdo stále znovu touží po Kristu a jeho příchodu; ne ten, kdo touží po zisku, poctách, rozkoších a moci, nýbrž, kdo očekává Spasitele, našeho Pána Ježíše Krista.“
Chápu svůj život jako službu pro Pána, jako úkol od Boha? Nejistota, kdy Pán přijde ke mně ve smrti by měla zvětšit mou bdělost a ne ji naopak nahlodávat a zeslabovat! Myslím denně vědomě na svou smrt a příchod Páně? Jen „očekávání Páně“ mě bude chránit před omámením různými pozlátky!
Všechno pozemské je jen předobrazem
věčných hodnot. Kristu Pánu se téměř všechno na zemi hodilo pro podobenství Božího království: bouře s blesky, setba a pšeničné lány, vinný keř a vinohrad, hořčičné seménko a fíkovník, svatební roucho, družičky, správce domu, rozsévač, svatební hosté, stavitel, král, ovčinec, zakopaný poklad, světlo, město aj. Pro nás je některé přirovnání příliš jednoduché nebo až trapné, ale tím více je právě zjevné, jak Spasitel žil již duchem u Otce a celé stvoření mu vyprávělo o Otci.
Kdo proniká zrakem pod slupku pozemských věcí, ten pronikl už k Bohu a jeho plánu spásy.
Nikdo neví, kdy nastane konec světa
říká znovu a důrazně na tomto místě napomenutí Páně a ukazuje nesmyslnost a nebibličnost všech pokusů o vypočítání tohoto data nebo výkladu nějakých znamení o konci časů. Kristus Pán tvrdí jasně opak a uvádí zároveň, že nejistota o konci světa je nejsilnější pohnutkou k bdělosti.
Všechny předpovědi konce světa jsou v rozporu s důležitým výrokem Páně, pochybují o jeho závaznosti a vyhlodávají sektářsky jeho jádro. Pán sice hovoří o jistých znameních konce, ale ta neurčují čas konce, nýbrž hovoří jen o jeho zlých okolnostech a nabádají k bdělosti v každé době.
Křesťanské otroctví?
Dnes jsme citliví na srovnání, která mají svůj základ v dobách sociálně dávno překonaných – např. „služebníci“ znamená v původním textu i smyslu sluhové starověku, tedy otroci. Víme ovšem, že starověcí otroci mívali různé společenské postavení a že nebyli všichni bezprávnými. Přesto bychom se mohli zarazit nad srovnáním s otroky; není však důvod k neporozumění. Pán ukazuje jen pravdivou skutečnost, že člověk jako Boží tvor patří bezvýhradně Bohu a je na něm závislý víc než nejubožejší starověký otrok na svém majiteli.
Bůh žádá též od svých věrných stálou pohotovost, jak to bylo povinností otroků ve starověku, kteří neměli omezenou pracovní dobu, určitou dobu odpočinku apod. Bůh ovšem není turecký paša, když žádá naprostou oddanost a pohotovost ke službě: má sice jako Tvůrce nad člověkem neomezené právo, ale je zároveň milující Otec, jemuž sloužit znamená panovat.
Proto si nesedne ke stolu a nedá se obsluhovat, nýbrž za oddanost sluhů zruší nakonec jejich povinnosti a stane se jejich hostitelem, číšníkem, ba dokonce pokrmem.
Jaká to budoucnost! Láska tvorů bude překonána láskou Tvůrce v nepředstavitelné míře.
Boží vloupání?
Na první pohled se nám asi nezdá vhodné, že Spasitel se přirovnává k božskému loupežníku. Ve skutečnosti však jde o odhalení naších tajných myšlenek: My pokládáme svůj život za svůj majetek a považujeme Boží požadavky za vloupání do svého bytu; Pán ironizuje toto naše smýšlení; on není zloděj, nýbrž plnoprávný majitel a člověk je povinen otevřít Pánu dveře jako věrný sluha.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
