V úterý v 16 h se sál fary naplnil dětmi s rodiči, protože začínala mše sv. právě pro ně.
Dnes dětem otec Nik vyprávěl o modlitbě.
Na začátku otec pochválil děti za krásné obrázky, které nakreslily.
Poté se dětí ptal, jestli znají nějakou modlitbu. Děti říkaly, že se doma modlí Otče náš a Zdrávas. Ti starší dokonce růženec.
Poté jsme se naučili dnešní heslo:
„Kdo se modlí rád, je to na něm znát!“
Otec vysvětlil, že se máme modlit rádi, ne jen z nutnosti, když nám řeknou rodiče. Modlitba je rozhovor s Pánem Bohem.
Také se nás ptal, kolik máme prstů na ruce. A proč to? Díky prstům ruky si můžeme připomenout důležité věci, za které je třeba se modlit.
Začínáme palcem. Ten je první. To můžeme Pánu Bohu říct:
„Pane Bože, jsi jednička!“
Další je ukazováček. Ukazujeme jím na druhé, proto znázorňuje modlitbu za kamarády.
Prostředníček je nejvyšší. Na něm vidíme, že vyvyšovat se nad druhé není správné.
Na čtvrtém prstu se nosí prstýnek. Snubní prstýnek. Připomíná, že se máme modlit za rodiče a své blízké, kteří jsou kolem nás.
A zbývá nám malíček. Nejmenší z prstů. Neměli bychom zapomenout ani na sebe, abychom se dostali do nebe.
Na závěr kázání jsme si zazpívali misijní heslo:
„K misiím se připojím, dobro v sobě probudím!“
